Charakteristika: Truhlář a houslař-samouk
Text
Dvořáček, Josef, truhlář a houslař-samouk, 1. pol. 20. století, Kouřim.
Housle stavěl podle vlastního velmi úzkého modelu se značně vystupujícími růžky a střechovitým klenutím. Vytvořil teorii, že okrajové výložky tvoří jakousi zvukovou izolaci. Proto desky vyráběl tak, že nejdříve jim dal formu nástroje uvnitř výložek, potom desky oblepil výložkami a teprve nakonec naklížil okraje desek i s růžky. Výložky tak prostupovaly celou tloušťkou desek. Bylo to velmi pracné a po mechanické stránce nestabilní. Basový trámec vyřezával společně s víkem nástroje ve středu desky. Housle zvenku zásadně nelakoval, ale zevnitř je natíral „speciální“ bílou barvou. Za první republiky si v Americe objednal sadu houslařského nářadí, především celou řadu malých houslařských hoblíčků. Nikdy jich nepoužil, ale měl je vystaveny ve své houslařské dílně. Přes tento podivný přístup k houslařství měl na své nástroje odbyt.
Literatura
Kurfürst, Pavel: Hudební nástroje (Praha 2002, s. 504, 890, 895).
Pavel Kurfürst