Barth, Antonín
Charakteristika: Houslař-samouk
Datum narození/zahájení aktivity:0.0.1849
Datum úmrtí/ukončení aktivity:Po roce 1928
Text
• Literatura •
Barth, Antonín, městský lesmistr, houslař-samouk, narozen 1849, Kostelec nad Orlicí, zemřel po 1928, tamtéž.
Tvrdil o sobě, že jako lesník je výborným znalcem dřeva a že studoval konstrukci houslí 38 roků. Sám vyrobil jen jedny housle, které nazval Salamandr. Více se v oboru houslařství věnoval vynálezectví. Rozesílal po celém Rakousko-Uhersku letáky a brožury s názvem „Barthova nová oživovací metoda smyčcových nástrojů: Barth Antonín, měst. lesmistr, autodidakt, Čech z Kostelce nad Orlicí, Svob. obec československá, po mnohaletém studiu smyčcových nástrojů ustanovil Methodu oživování houslí a že mohou touto methodou vyráběny býti housle atd. po továrnicku. Každé housle (violy, čella, basy) tedy také ty, o kterých se již myslí, že jsou zpuchřelé a tak defektní, že namohou býti více napraveny, potom staré památné, poškozené, nové, špatně až odporně hrající, ihned po oživení musí nezbytně hráti vyrovnaně ve všech polohách, stejně silně, mají žádoucí timbr, vnitřní ozev, jásající, neselhávající hlas a velmi snadno se ozývají. Pičcikáta jsou hlasitá, umělé flaggealetty čisté. U oživených houslí netřeba jest hráči obávati se vad většiny obyčejných neoživených, protože odpadá pozornost na opravu chybných tonů brblajících, příliš silných, hluchých, tenkých, temných, škvrčivých, tupých - a tím tedy i trema. Mnoho set houslí oživených jest již v rukou umělců, profesorů, učitelek, učitelů, kapelníků, soukromníků, úředníků i dělníků, každý je má rád a nechce se jich vzdáti. Co se úpravy zevnějšku a vnitřní konstrukce oživených houslí týče, neliší se tyto od konstrukce mistrovských houslí neoživených. To nepodmiňuje ani stáří, ani materiál, ani lak, impregnování ani vyhrávání, ani ladění desek. Důkaz o řečeném vyplývá z toho, že housle, jsou-li z úplně vyschlého dřeva vyrobeny ale i oživeny, musí býti za šest neděl úplně hotovy ku potřebě, nikterak se neměníce, ale v dalším ještě usazením se, spíše získávají. Na housle oživené lze bráti nejrůznější dřevoviny naše i cizozemské (tedy i bílý smrk americký, který se dle Bennevitze prý neosvědčil). Tato oživovací methoda nese se k tomu, aby žáci hudebních škol dosáhli levně dobrých houslí a aby se učiteli námahy a mrzutosti uspořilo, neboť jest známo, že dobrý nástroj nadchne k učení. Jen dobrý nástroj teprve dělá mistra a vnuká nápady komponistovi. Barthova oživovací methoda smyčcových nástrojů jest doposud tajemstvím“. Barthovo „tajemství“ spočívalo ve vnitřním lakování nástrojů a v necitlivých zásazích do vnitřního vypracování desek. Ještě dnes je možné setkat se s nástroji, které nenávratně zničil.
Literatura
Jalovec, Karel: Čeští houslaři (Praha 1959, s. 36).
Kurfürst, Pavel: Vývoj smyčcových nástrojů „da braccio“ v lidovém prostředí na území dnešního Československa od třináctého století do současnosti. Kandidátská práce (Brno 1973, s. 147–148, obr. 373–374).
Kurfürst, Pavel: Violin instrumente „da braccio“ im volkstümlichen Instrumentarium auf dem Gebiet der Tschechoslowakei (Acta musei moraviae, Ethnographica, LXVIII, Brno 1983, s. 242).
Pavel Kurfürst Datum poslední změny: 20.12.2003