Vlna, Vladimír
Charakteristika: Skladatel, fagotista a kontrafagotista
Datum narození/zahájení aktivity:19.8.1973
Text
Vlna, Vladimír, skladatel, fagotista a kontrafagotista, narozen 19. 8. 1973, Praha.
Již během studia na plzeňské konzervatoři (1988–93) působil jako fagotista v operním orchestru Divadla J. K. Tyla v Plzni, Rozhlasovém symfonickém orchestru v Plzni, České komorní filharmonii Pardubice atd. (to vše v letech 1990–1994). Od roku 1994 studoval na Hochschule für Musik und Theater Felix Mendelssohn Bartholdy v Lipsku (fagot u Wernera Seltmanna, kompozici u Petera Herrmanna, kontrafagot u Gerwina Baasche, klavír u Hanse-Christopha Zuckerriedla), kde absolvoval v oborech kontrafagot (1997) a fagot (1999), a získal tak titul Diplomorchestermusiker. Od roku 2001 dále pokračuje pouze ve studiu kompozice v mistrovské třídě Petera Herrmanna. Za pobytu v Lipsku byl v letech 1996–99 členem orchestrů Musikalische Komödie Leipzig, Mendelssohn-Kammerorchester Leipzig a Westsächsische Philharmonie, fagotového kvartetu Leipziger Bassoonkels a dechového kvintetu Sana rigueur. Nyní je opět členem operního orchestru Divadla J. K. Tyla v Plzni (vedoucí fagotové skupiny) a také pravidelným hostem Plzeňské filharmonie. Od roku 2001 působí ve sdružení pro soudobou hudbu Přítomnost, je členem Společnosti českých skladatelů a Západočeského hudebního centra v Plzni. Od roku 2003 navázal spolupráci s hudebním vydavatelstvím Zimmerman-Frankfurt.
Jako skladatel se Vlna obrací většinou k dechovým nástrojům, především k fagotu. Už ve skladbách napsaných v Lipsku upřednostňuje tento nástroj např. v kvartetu pro anglický roh, dva fagoty a kontrafagot Die Danksagung (1994). Na fagotovém recitálu v Plzni uvedl premiérově svůj Le concert parisien pro kontrafagot a klavír (1993), v Lipsku potom kvartet pro hoboj a tři violoncella Müsli für Linda (1995). Na slova Emy Destinnové zkomponoval melodram Epitaf (1997). Další skladby jako flétnový kvartet Der Zwerg von Montmartre (1997), nebo Concerto da camera (1999) opět ukazují na zálibu v dechových nástrojích, Dva Monology pro housle (1999) jsou spíše výjimkou. V roce 2000 mělo premiéru jeho prozatím jediné jevištní dílo, muzikál Slavík a růže podle pohádky OskaraWilda a sonetů od Michelangela. Vlna se inspiroval také bajkami Karla Čapka. Ve skladbě Pulec a povodeň (2000) zpracovává pět bajek pro sólový fagot a v díle Kuna v kurníku (2001) pět bajek pro sólový hoboj. Zajímavým počinem je skladba Hommage à Antonio Vivaldi – techno-music pro flétnu a cembalo (2002).
Ilona Chocholatá
Datum poslední změny: 28.3.2006