Vejvoda, Josef
Charakteristika: Bubeník, skladatel a aranžér
Datum narození/zahájení aktivity:13.7.1945
Text
• Diskografie • Literatura •
Vejvoda, Josef, bubeník, skladatel a aranžér, narozen 13. 7. 1945, Praha.
Jeden ze tří synů muzikanta, kapelníka a hudebního skladatele Jaromíra Vejvody, na jehož odkaz aktivně navazuje (především od devadesátých let). Otec dvou dcer, Vejvodové Moniky (skladatelka a dirigentka) a Vejvodové Zuzany (divadelní herečka). Od dětství hrál původně na klavír, housle a vibrafon. Ve Vraném nad Vltavou ho otec, který chtěl mít ze syna muzikanta, roku 1952 nejprve zapsal na hudební školu v oboru piano, o rok později připojil i výuku na housle. Na bicí Josefa Vejvodu jako první vyučoval Jaroslav Šprunk, poté Emil Špaček, který ho připravoval ke studiu na konzervatoři. Tam studoval 1961–70, studia přerušil dvouletým pobytem v zahraničí. Byl také 1963 angažován dirigentem Josefem Smetanou do Divadla ABC, kde navázal kontakt s Josefem Zímou a toto přátelství zúročil později při natáčení LP Škoda lásky k nedožitým otcovým devadesátým narozeninám. Na Západ vycestoval poprvé 1965 s libereckou kapelou saxofonisty Klímy (člen orchestru Karla Vlacha); procestoval tehdy mnoho měst v SRN, Holandsku a Švýcarsku a naučil se dobře německy. Podruhé přerušil Vejvoda studium nástupem do AUS Víta Nejedlého jako součást rytmiky vokálního souboru Linha Singers; po pěti měsících skončil ze zdravotních důvodů s vojenskou službou a v AUS působil nadále jako zaměstnanec. Roku 1967 se stal laureátem pražské mezinárodní soutěže mladých jazzových sólistů v rámci Mezinárodního pražského jazzového festivalu. Od
První jazzové veřejné vystoupení absolvoval 1963 po boku Stivína se skupinou Jazztet v Divadle Na zábradlí. Roku 1972 opustil SHQ a přešel do Tanečního (resp. Jazzového) orchestru Československého rozhlasu, kde působil v letech 1972–87 jako hráč na bicí (orchestr byl později přejmenován na BIG BAND Radio Praha). V tomto období komponoval i písničky, které interpretovali např. Eva Pilarová, Karel Černoch, Michal Kocáb, skupina Golem, Eva Olmerová či Dagmar Veškrnová-Havlová. Vedle působení v rozhlasových ansámblech hrával v Jazz Cellule, v kvartetu Karla Růžičky (mimo to i v Karel Růžička Triu a Karel Růžička Oktetu), u Petra Kořínka, v Sextetu Miroslava Krýsla atd. S Jazz Cellulou Laca Décziho si zahrál jak doma, tak i v zahraničí (NSR, Holandsko). Roku 1976 střídal u bicích Laco Troppa a nahrál s Cellulou LP Oheň a požár. Aktivně v tomto období spolupracoval i s dalšími českými i zahraničními umělci, z českých především s Rudolfem Daškem, Gustavem Bromem, Evou Olmerovou, Františkem Uhlířem (Bass saga). Roku 1970 se společně s Jaromírem Hniličkou a Karlem Velebným účastnil nahrávání hardbopové desky Týnom Tánom. Roku 1978 zaujal Vejvoda na druhé jarní přehlídce skupin mladé hudby aneb Rock + jazz festivalu 78 v pražské Lucerně konceptuální událostí Bicí konkláva (po vzoru Klávesové konklávy Karla Růžičky). Vejvoda pro dvě notované skladby oslovil bubeníky Halešice, Malinu, Tomka a Kysilku. Široký záběr Vejvodova působení dokládá jeho činnost v téměř čtyřicetičlenném ansámblu Příbramský big band a v komorním duu se slovenským bubeníkem Jozefem „Dodo“ Šošokou. S ním v rámci Mezinárodního jazzového festivalu v Praze v roce 1984 zahráli čtyřdílnou suitu Stopy, Balet, Beztíže, Volný pád. Ze zahraničních muzikantů si Vejvoda zahrál mimo výše zmíněných s Tedem Cursonem, Tonym Scottem, Davem Wecklem, Bennym Baileym, Sonnym Costanzem, Barrem Phillipsem a dalšími.
Když 1987 odešel z Československého rozhlasu, byl nejprve Stivínem pozván do jeho Quarteta. Se Stivínem se objevil na deskách Pět ran do čepice a na Inspiration of Folklor. Poté začala velmi plodná a mimořádná spolupráce s Emilem Viklickým. S jeho Triem asistoval na deskách Midgest (s Joem Newmanem), Round Midnight, Magic Eye (se Scottem Robinsonem), Bohemien Hights (s Haraldem Gundhusem) a Prší déšť (se Zuzanou Lapčíkovou a Jiřím Pavlicou). Původně pro jednorázové angažmá v německém Norimberku vznikla 1989 sestava Super Quartet, kde mimo Vejvody působil právě Viklický, dále Stivín a Uhlíř. Roku 1990 vystoupili na Ost-West Festivalu v Norimberku, dále vystoupili v přímém přenosu v Radiu Hilversum v Holandsku a také v Paláci kultury v Praze. Začátkem devadesátých let se účastnili prestižních zahraničních jazzových festivalů: 1990 kanadský Montreal Jazz Festival (se Stivínem, Uhlířem a Jaroslavem Šindlerem), 1991 jazzový festival v Chicagu (společně s Viklickým, Balzarem a Jurajem Bartošem) a 1993 izraelský festival Jazz Festival on Red See (s Viklickým, Uhlířem a Bartošem).
Vejvoda ve své hře a skladatelské činnosti uplatňuje výraznou harmonickou sazbu a také cit pro melodickou linii. To je také důvod, proč je vyhledávaným spoluhráčem.
Po smrti svého otce roku 1988 se Vejvoda se svými bratry zaměřil na jeho rozsáhlý hudební odkaz a navázal tak na tradici rodiny Vejvodů, která trvá přes 150 let a kterou založil Josef Vejvoda (narozen 1834). Roku 1992 společně obnovili Vejvodovu kapelu, resp. kapelu dechovou a smyčcovou. S těmito dvěma soubory nahrál Vejvoda téměř všechny skladby svého otce a s orchestrem koncertoval v zahraničí (Německo) a na Pražském jaru. Se svými bratry se podíleli na zřízení otcova památníku v obnovené restauraci Škoda lásky na Zbraslavi (1993), kde vznikala a kde se hrála otcova muzika. Zároveň byl připravován soutěžní festival dechových orchestrů, který přijal název Vejvoda Zbraslav a jehož první ročník se uskutečnil 1998; do druhého ročníku vstoupil festival s upraveným názvem Mezinárodní festival malých dechových orchestrů. Roku 1995 založil Vejvoda Salónní orchestr se kterým nahrál celkem sedm titulů (Zůstaňte tu s námi, Staré lásky nerezaví, Václav Vačkář – Probuzení, Zvonky v Loretě, Když na zámecké hráli, Tři králové z roku dva a Rosamunde – Beer Barel Polka). Úspěšnou se stala deska Staré lásky nerezaví, která byla nahrána u příležitosti stého narození R. A. Dvorského. Výsledkem pátrání po archivech a zkoumání odkazu svého otce je titul Vejvoda hraje Vejvodu, kde se objevují méně či více známé autorské písně Jaromíra Vejvody. U příležitosti 100. otcových narozenin představil Vejvoda 21. března 2002 polku Škoda lásky (Roll Out the Barrel) v Carnegie Hall v New Yorku v provedení Hudby Hradní stráže a Policie ČR. Roku 2004 byla Vejvodova práce oceněna nabídkou prezidentské funkce XVI. mezinárodního festivalu dechových orchestrů mladých FIJO Cheb.
K jazzu se Vejvoda vrátil roku 1998 založením svého vlastního Tria s hudebníky nastupující generace: s pianistou Kryštofem Markem (narozen 1967) a kontrabasistou Ondřejem Štajnochrem (narozen 1968). Mezitím 1995 vydavatelství Panton využilo Vejvodovy rozhlasových nahrávek, které (při příležitosti hudebníkových padesátin), vydalo pod názvem Walkin´ and talkin´. Roku 2000 na festivalu v Přerově se Vejvodovo Trio dalo ad hoc dohromady s legendárním americkým trumpetistou Bennym Baileym, s nímž hrálo po republice a nahrálo CD. Deska A Meeting To Build A Dream On (Snové setkání) je záznam živého vystoupení z Přerovského festivalu; získala ocenění posluchačské ankety jazzové CD roku 2001. Spolupráce s Baileym pokračovala poté s obměněnou sestavou. Trumpetista se Vejvodovi odvděčil pozváním k nahrávání své desky (Kirk Lightsey-klavír, Robert Balzar-kontrabas a smyčce) I Remember Love. Trio J. Vejvody vystupovalo s Baileym i v rámci hradeckého festivalu Jazz Goes To Town v letech 2001 i 2002. U vydavatelství Cube Metier vydalo pak původní Trio roku 2003 autorské album One Minute Dance, odkazující k minutovému valčíku Frederyka Chopina. 31. 1. 2003 pak Trio opět s hostem Baileym zahrálo na Pražském hradě při odchodu Václava Havla z funkce prezidenta republiky, nového prezidenta Václava Klause pak už samotné Trio doprovázelo na státní návštěvu Bulharska, kde zahráli v rámci akce Czechs for Bulgaria ve vyhlášeném sofijském Club Cool House Biblioteka.
Roku 1999 založil Vejvoda nakladatelství a vydavatelství a 2001 Agenturu AJV, která zastupuje rodinná hudební tělesa: Josef Vejvoda Trio, Salónní orchestr Josefa Vejvody a Vejvodovu kapelu. Z dalších činností agentura nabízí semináře, besedy o Jaromíru Vejvodovi a o písničce Škoda lásky.
Diskografie
Jazz pod vlastním jménem nebo jménem svého souboru
Walkin´ and talkin´. Big Band Rádio Praha – Josef Vejvoda Quartet (Panton 1995);
A Meeting To Build A Dream On. Benny Bailey & Josef Vejvoda Trio (Radioservis 2001);
One Minute Dance. Josef Vejvoda Trio (Cube-Metier 2003).
Spolupráce na dalších jazzových albech
SHQ (Supraphon 1966);
Traditional Jazz Studio (Supraphon 1967);
SHQ & Woodwinds. Karel Velebný Nonet (SABA 1968);
R Motus Ends. SHQ (Supraphon 1971);
Týnom tánom. Jaromír Hnilička – Karel Velebný (Supraphon 1971);
5 ran do čepice. Jiří Stivín (Supraphon 1972);
Jazzové nebajky. SHQ (Panton 1973);
Midgest. Emil Viklický Quartet – Joe Newman (Panton 1988);
Round Midnight. Emil Viklický Quartet (Arta 1991);
Inspiration with Folklore. Jiří Stivín & Co. Jazz Quartet (Arta 1991);
Magic Eye. Emil Viklický Quartet – Scott Robinson (Blues records 1993);
Bohemien Hights. Emil Viklický Quartet – Harald Gundhus (Gemini records 1993);
Prší déšť. Emil Viklický Quartet – Zuzana Lapčíková – Jiří Pavlica (Lotos1994);
I Remember Love. Benny Bailey (Laika records 2003).
Nahrávky dechové a orchestrální hudby
Pro každého něco 1. Vejvodova kapela (Editio Supraphon Praha 1990);
Pro každého něco 2. Vejvodova kapela (Editio Praga 1990);
Škoda lásky. Vejvodova kapela (Panton 1992);
Jaromír Vejvoda – Beer Barrel Polka. Vejvodova kapela (Panton 1992);
Vejvoda hraje Vejvodu. Vejvodova kapela (Editio Supraphon Praha 1995);
Když na Zámecké hráli. Salonní orchestr Josefa Vejvody (Editio Supraphon Praha 1995);
Zvonky v Loretě. Salonní orchestr Josefa Vejvody (Editio Supraphon Praha 1995);
Václav Vačkář – Probuzení. Salonní orchestr Josefa Vejvody (Editio Supraphon Praha 1995);
Staré lásky nerezaví. Salonní orchestr Josefa Vejvody (Editio Supraphon Praha 1997);
Škoda lásky. Vejvodova kapela. (Warner Music 2000);
Tři králové z roku dva. Salonní orchestr Josefa Vejvody (Multisonic 2002);
Rosamunde. Vejvodova kapela, Salonní orchestr Josefa Vejvody (Vydavatelství Vejvoda 2003). Literatura
I. Lexika
EJ.
II. Ostatní
Dorůžka, L.: Český jazz mezi tanky a klíči (Praha 2002).
Dlouhá, N.: Následník muzikantského rodu (Gramorevue 1985, č. 6, s. 8).
Dorůžka, L.: Josef Vejvoda Trio – Minutový tanec na dlouhou trať (Harmonie 2003, č. 2, s. 32).
Vanderka, A.: Josef Vejvoda = Jazz (Melodie 17, 1979, č. 9, s. 276).
www.j-vejvoda.cz
Ferdinand Valent Text
Datum poslední změny: 5.10.2007