Paulová, Jana
Charakteristika: Herečka a zpěvačka
Datum narození/zahájení aktivity:19.2.1955
Text
• Literatura •
Paulová, Jana, herečka a zpěvačka, narozena 19. 2. 1955, Praha.
Jejím otcem byl písničkář a režisér Franta Paul, matkou Eva Šonková, sólistka v hudebním divadle v Karlíně. Paulová přešla jako výrazný talent po dvouletém studiu na hudebně dramatickém oddělení Státní konzervatoře na obor herectví na Divadelní fakultě Akademie múzických umění, kde během studia (1972–76) maturovala. V divadle DISK zpívala v představení Rytíř hořící paličky, k němuž napsal hudbu její pozdější manžel, jazzman Milan Svoboda. Byla pak bez pevného angažmá, od 1979 působila jako členka týmu Josefa Dvořáka v divadle Semafor (vystupovala ve hrách Pavla Fialy Třešňová alej, Má hlava je včelín a hlavně S Pydlou v zádech – zde zpívala Svobodovy písničky). Na tehdy paralelní karlínské scéně hrála a zpívala v roli Anny v inscenaci Znám dona Juana, v roli Sugar Kane v inscenaci Někdo to rád horké a v roli Rady v inscenaci Cikáni jdou do nebe. Uplatnila se i mimo tyto scény, např. 1980 v Redutě ve wolkerovském pořadu Nuž pojďte, budeme se učit milovat život se Svobodovou hudbou. V letech 1986–96 vystupovala v inscenacích Městských divadlech pražských, kde ztvárnila dlouhou řadu významných postav naší i cizí divadelní literatury (inscenace Smutek sluší Elektře, Pěna dní a další). Spolupracuje s divadlem Kalich, kde hraje v inscenacích Natěrač a Jako jedna rodina, ztvárnila i roli Kateřiny v inscenaci Zkrocení zlé ženy na pražském Hradě, v New Yorku vystoupila v rámci Eastern European Theater Festival v inscenaci Jak zabít muže. Herecky se uplatňuje i ve filmu (Koncert pre pozostalých, Únos Moravanky, Havárie, Ceremoniář, Kameňák a jiné).
Již ve svých šestnácti letech zpívala na LP Barnodaj skupiny Progres Organization a na SP Vladimíra Mišíka a skupiny Flamengo, písnička Jen se motej získala dětskou televizní cenu Pohár pro písničku. Postupně se v televizi prosazovala jako herečka, zpěvačka, tanečnice v různých typech pořadů hudebního či zábavného charakteru: Slavíci z forbíny, Dostaveníčko s Jiřím Sovákem, Bratislavská lýra, Kabaret na přání, Suvenýry Karla Vlacha, Telegramiáda, Benefice, Dámský kabaret, Dva z jednoho města, Loupežnická revue, Pletky paní Operetky, Šestý den je sobota, dále v silvestrovských pořadech apod. Výrazně se uplatňovala zejména v polovině osmdesátých let (umístila se v anketě TV rolnička 1985 jako třetí nejoblíbenější herečka Československé televize) a upoutala na sebe pozornost svou všestranností, tj. herectvím s darem komiky, pěveckým projevem i tancem (včetně tap dance a akrobacie). Ve „videomuzikálu“ Lásky na zítřek (Milan Svoboda, Oldřich Dudek) ztvárnila šest ženských rolí s řadou písniček. Postupem doby však vítězila její orientace na divadlo, pak ovšem 1995 založila kapelu A proč ne band, s níž nahrála CD A proč ne (skladatelé Michael Kocáb, Milan Svoboda, Josef Audes, Kryštof Marek), s níž během tří let zrealizovala přes stovku koncertů po celé republice. Od 2001 zpívá se smyčcovým kvartetem Gamavila jazzové šansony, které pro toto nezvyklé obsazení aranžuje Milan Svoboda.
Literatura
I. Lexika
EJ.
Kdo je kdo v České republice na přelomu 20. století (Praha 1998).
II. Ostatní
Frühauf, J.: S Janou Paulovou o práci, životě a lecčems dalším (Záběr 1982, č. 19, s. 7).
Kašpar, J.: Jako spánek, jako jídlo (Mladý svět 1982, č. 44, s. 20).
Müller, L.: Patří k sobě (Magazín Co vás zajímá 1984, č. 4, s. 10).
Stanislavčík, T.: Jana Paulová hubne kvůli ženským (Večerník Praha 1. 2. 2003).
Ivan Poledňák Datum poslední změny: 12.11.2003