Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Ardašev, Igor

Tisk


Charakteristika: Klavírista

Datum narození/zahájení aktivity:2.8.1967
Text

Ardašev, Igor, klavírista, narozen 2. 8. 1967, Brno.
 
Absolvoval brněnskou konzervatoř a ve svých studiích dále pokračoval na JAMU u Inessy Janíčkové (absolvoval v roce 1992). V letech 1989 a 1990 se zúčastnil mistrovských interpretačních kurzů Paula Badury-Skody v Rakousku a Rudolfa Serkina v USA. Už za svých studií se projevoval jako mimořádný talent a brzy se stal předním českým virtuózem oceňovaným doma i v zahraničí. Získal řadu cen na domácích a světových soutěžích. Již ve svých devatenácti letech byl vyznamenán na soutěži Pjotra Iljiče Čajkovského v Moskvě (páté místo) a zanedlouho následovalo třetí místo z Pražského jara. Další trofeje si odnášel ze zahraničních klání jakými byly soutěže Marie Callas v Athénách (první místo, 1990) nebo soutěž Královny Alžběty v Bruselu – zde mu v roce 1991 byla udělena stříbrná medaile. Je rovněž laureátem mezinárodní klavírní soutěže Marguerite Long – Jacques Thibaud v Paříži (1995).
 
V umělcově repertoáru najdeme klasické tituly klavírní literatury domácí i zahraniční provenience, sahající až po tvorbu Dmitrije Šostakoviče (pozornost ale věnoval i klavírním skladbám Oliviera Messiaena). Své důležité místo mají díla klasiků české hudby – Smetany, Dvořáka, Janáčka, Nováka, Suka, Martinů, jeho zájmu neunikly ani kompozice Vítězslavy Kaprálové. Významné postavení má u Ardaševa ruská hudba.
 
Při nevelkém počtu koncertů s orchestrem z per českých skladatelů, najdeme na seznamu interpretovaných děl Klavírní koncert g moll Antonína Dvořáka a Druhý a Čtvrtý klavírní koncert Bohuslava Martinů. Ze světových děl klasického repertoáru jsou to kompozice Mozarta (Klavírní koncerty A dur KV 488, d moll KV 466 a F dur KV 459), Beethovena (Klavírní koncerty č. 1, 4 & 5; Fantazie pro klavír, sbor a orchestr), Chopina (Klavírní koncerty č. 1 & 2), Liszta (Klavírní koncert č. 1 & 2), Brahmse (Klavírní koncerty d moll & B dur), Čajkovského (Klavírní koncert b moll, Fantazie pro klavír a orchestr), Rachmaninova (Klavírní koncerty č. 1, 2, 3 & 4, Rapsodie na Paganiniho téma č. 5), dále méně hraná díla Césara Francka (Symfonické variace) nebo Karola Szymanowskeho (Koncertantní symfonie pro klavír a orchestr). Z koncertantních děl 20. století jsou to skladby Maurice Ravela (Klavírní koncert G dur), Bély Bartóka (Klavírní koncert č. 3), George Gershwina (Klavírní koncert F dur, Rhapsody in Blue), Sergeje Prokofjeva (Klavírní koncert č. 2), Dmitrije Šostakoviče (Klavírní koncert č. 1 & 2), ale také Viktora Ullmanna (Klavírní koncert op. 25).
 
Klavírní skladby českých autorů jsou zastoupeny úctyhodným počtem klasických, ale i méně hraných děl sólového repertoáru. Interpretovu pozornost si zasloužila díla Bedřicha Smetany (České tance – výběr, Na břehu mořském, Sny – šest charakteristických skladeb, Slavnost českých venkovanů), ale také Antonína Dvořáka (výběr z cyklu Poetických nálad, ke kterým je nutno připočítat ještě provedený komplet Slovanských tanců pro čtyři ruce, ve spolupráci se svou ženou Renatou). V podstatě kompletně jsou zastoupeny klavírní skladby Leoše Janáčka (V mlhách, Sonáta es moll 1. X. 1905, Po zarostlém chodníčku I. & II. řada), zanedbáni nezůstali ani další  klasikové české klavírní tvorby: Bohuslav Martinů (Tři české tance, op. 15) a Vítězslav Novák (Můj máj, op. 20 – Čtyři skladby pro klavír, Sonata Eroica). Pozoruhodná je rovněž péče věnovaná Josefu Sukovi (Životem a snem op. 30, II. díl, Zapomenutým rovům v koutku hřbitova Křečovického, Jaro op. 22) a Vítězslavě Kaprálové (Dubnová preludia, 4 části).
 
Repertoár klavírních děl zahraniční provenience tvoří kompozice Bacha (Italský koncert BWV 971), Beethovena (Sonáty A dur, op. 101, c moll, op. 111, f moll op. 57, B dur op. 106; 32 variací c moll), Chopina (Sonáta h moll op. 58, Nocturno c moll op. 48, č. 1, Barcarolla op. 60, Ballada f moll, č. 4), Schumanna (Dětské scény – výběr, Fantazie C dur op. 17, Lesní scény, Sonáta g moll op. 22), Liszta (Léta putování, Sonáta fantazie „Po četbě Danta“, Vodotrysky vily d’ Este, Petrarkův sonet č. 104 E dur, Španělská rapsodie), Balakireva (Skřivánek, Islamey – východní fantazie), Čajkovského (Variace F dur), Debussyho (Radostný ostrov), Prokofjeva (Sonáta B dur, op. 84, Sonáta č. 2 b moll, Preludia op. 23 č. 1, 2 & 3, Preludia op. 32 – č. 12 & 13), Šostakoviče (24 preludií a fug), ale také Messiaena (Pohled do Ducha radosti č. 10, z cyklu 20 pohledů do dětství Ježíše Krista).
 
Od roku 1990 spolupracuje s mnoha českými a zahraničními orchestry a interprety. V roce 1990 se stal sólistou Státní filharmonie Brno. O rok později podnikl koncertní turné s Bratislavským rozhlasovým orchestrem v Itálii. S Českou filharmonií a dirigentem Jiřím Bělohlávkem navštívil Německo a Japonsko a účastnil se Mezinárodního hudebního festivalu v Drážďanech (dirigent Gerd Albrecht). Dvakrát podnikl španělské turné s Kynclovým kvartetem a Pražským komorním orchestrem (1992 a 1994). V roce 1998 se zúčastnil švýcarského turné s Virtuosi di Praga a dirigentem Alexanderem Rahbari. Ve stejném roce navštívil prestižní londýnský koncertní sál Wigmore Hall při společném vystoupení se Stamicovým kvartetem. Se Symfonickým orchestrem hlavního města Prahy FOK a Maximem Šostakovičem přednesl v roce 1999 oba klavírní koncerty Dmitrije Šostakoviče. S pražským Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu a dirigentem Františkem Preislerem vystoupil v roce 2000 v Salzburgu. Do Španělska se podíval opět v roce 2001 s Janáčkovou filharmonií Ostrava a dirigentem Petrem Vronským.
Plodná byla rovněž spolupráce se světovými orchestry. Do Antverp a Stuttgartu zavítal s orchestrem Jugend a Muziek (1992), s Japonským filharmonickým orchestrem byl v Tokyu a Odate (1993), se Stuttgatským komorním orchestrem a Jenskou filharmonií v Itálii (1995).  V rámci koncertu se Slovenskou filharmonií navštívil Bratislavu, s NDR orchestrem vystoupil v Hamburku a na Honk Kong Arts festivalu. Hrál rovněž s orchestrem BBC Londýn a Jiřím Bělohlávkem (1996, 1998). V roce 1997 navázal spolupráci s Královskou Liverpoolskou filharmonií a dirigentem Petrem Altrichterem, dále dirigentem Vladimirem Živou a Filharmonií Nižnij Novgorod a se Sondenborgskou filharmonií a Symfonickým orchestrem Odensee v Dánsku (1998). S Euregio Symphoie Orchester navštívil Bad Füssig, Passau a Gmunden (1999) a následujícího roku si zahrál s polským orchestrem Filharmonie Opole (dirigoval Jiří Salwarowski). O pět let později slavil úspěch s Národním orchestrem Malty, se kterým na koncertě ve Valettě provedl Rachmaninův 2. klavírní koncert (excelentní pianistický výkon byl velmi příznivě oceněn publikem i v tisku).   
 
Světových a domácích turné se účastní i jako sólista. Často vystupuje s manželkou Renatou, absolventkou klavírní hry ostravské konzervatoře. Jako sólista hostoval ve Španělsku, Holandsku, Německu, Japonsku a Itálii (1995), na Maltě (1997) a v Amsterdamu (1998). Na recitálu v rámci Mezinárodního hudebního festivalu Moravský podzim provedl všech 24 preludiíí a fug Dmitrije Šostakoviče (2000). V roce 2001 sólově koncertoval v Ostravě, Krnově, Pardubicích a Trutnově, kde mimo jiné přednesl výběr z Dvořákových Poetických dojmů op. 85 nebo Dubnová preludia Vítězslavy Kaprálové.   
Jako sólista se účastnil renomovaných mezinárodních evropských festivalů: Schleswig-Holstein, Jodoigne v Belgii, Circus piano v Neapoli, festival Fryderika Chopina v Hannoveru (1992); Pražské jaro (1995, 1998, 2001), Moravský podzim (2000), Janáčkův Máj Ostrava (2001), Český Krumlov (2001), a další.
 
Na CD natáčí exkluzivně pro Supraphon.
Diskografie
Beethoven, Musorgskij, Martinů: Ardašev v Rudolfinu (Supraphon 1994);
Čajkovskij, Prokofjev: Klavírní koncerty (FOK, dirigent Leoš Svárovský, Supraphon);
Čajkovskij: Koncert pro klavír a orchestr č. 1 b moll (Česká filharmonie, dirigent Jiří Bělohlávek, Supraphon);
Dvořák, Ježek: Klavírní koncerty (Státní filharmonie Brno, dirigent Leoš Svárovský, Supraphon);
Dvořák: Slovanské tance (společně se svou ženou Renatou, Supraphon 1995);
Janáček, Martinů: Klavírní recitál (Supraphon);
Janáček: Žárlivost (natočil společně s Rudolfem Firkušným, Supraphon);
Liszt: Recitál (výběr z děl, Supraphon);
Martinů: Klavírní kvintet č. 1 & 2 (se Stamicovým kvartetem, Supraphon);
Martinů: Tance, Preludia a Fugy (Supraphon);
Rachmaninov: Klavírní koncert č. 2 (Symfonický orchestr Euregio, dirigent Jeanpierre Faber, Supraphon);
Smetana, Suk, Novák: Píseň lásky (Supraphon);
Smetana: Má Vlast - klavírní verze (společně se svou ženou Renatou, Supraphon, 2003);
Ullmann: Klavírní koncert op. 25 (Česká filharmonie, dirigent Gerd Albrecht, Supraphon).
Literatura
Tschechisches Gastspiel (St. Galler Tagblatt, 14. 2. 1998).
Die Prager Virtuosen: subtile Streicherkultur (Appenzeller Zeitung, 14. 2. 1998).
Extravagante Harmoniefolgen (Allgemeine Zeitung Kempten, 18. 2. 1998).
Seele aus dem Leib spielen (Sindelfinger Zeitung, 19. 2. 1998).
Euregio-Orchester in Gmunden (Neues Volksblatt, 19. 7. 1999).
Russische Seele ohneDrücker und Schluchzer (PNP, 165, 19. 7. 1999).
Brněnský pianista sugestivně tlumočil Šostakoviče (Rovnost Brno, 7. 10. 2000).
Pianista pokračoval v přednesu Šostakoviče (Rovnost Brno, 11. 10. 2000).
K interpretaci Šostakovičových preludií a fug (Lidové noviny, 11. 10. 2000).
Unique musicianship (The Sunday times, April 24, 2005).
A feast of rich, full sound (Albert G. Storace on Weekender The Times Saturday 23rd 2005).

http://www.arskoncert.cz/clanek.asp?ID=15&IDU=32#1
www.arskoncert.cz 
http://www.arskoncert.cz/cz/novinky/050517.htm
           
Jakub V. Vlček
Text

Datum poslední změny: 8.12.2009