Český hudební slovník osob a institucí

Bílek, Aleš

Bílek, Aleš, klavírista, pedagog a komorní hráč, narozen 23. 8. 1932, Metylovice (Frýdek-Místek).
 
Na Konzervatoři v Brně studoval 1947–53 hru na klavír u Františka Schäfra, na pražské Akademii múzických umění u Františka Maxiána (1953–58, titul MgrA 1994). V oboru komorní hry byl žákem Ladislava Černého (1958–59), společně se členy Foerstrova tria (tehdy František Pospíšil – housle a Václav Jírovec – violoncello, od roku 1970 vystřídal Pospíšila houslista Stanislav Srp), jehož byl Bílek v roce 1956 spoluzakladatelem. V letech 1968–72 byl jako člen tohoto tělesa a jeho sólista zaměstnán v Karlovarském symfonickém orchestru, v letech 1973–93 jako člen tria v Symfonickém orchestru hl. m. Prahy FOK. 
Poprvé samostatně vystoupil  15. 12. 1955 v Hradci Králové; v září 1956 se zúčastnil Mezinárodní klavírní soutěže Ference Liszta v Budapešti, 1958 byl účastníkem Čajkovského klavírní soutěže v Moskvě; v soutěži Pražského jara získal v květnu 1957 třetí cenu. V září 1959 se společně s violoncellistou Janem Poláškem zúčastnil Mezinárodní  soutěže v Ženevě, v letech 1960–63 spolupracoval s violoncellistou Josefem Chuchrem, v září 1962 doprovázel houslistu Ladislava Štibora na zájezdu v Bulharsku.
Dále spolupracoval s houslistou Zdeňkem Brožem na turné v Jugoslávii (1983), s violoncellistou Stanislavem Apolínem na Kubě  (1983) a ve Švýcarsku (1997), s houslistou Františkem Pospíšilem vystoupil v Salzburku (1986) a v Jugoslávii (1987), v Ženevě doprovázel violoncellistu Jeana-Paula Bideaua (1986), v roce 1991 vystoupil v Mnichově na autorském večeru Luboše Sluky společně s houslistou Petrem Messiereurem a violoncellistou Janem Poláškem, ve Švédsku (1992–1996), v New Yorku v USA  a v Norsku (1996) spoluúčinkoval s houslistou Jaroslavem Šonským atd.
Sólově provedl Bílek mimo jiné 1. koncert b moll pro klavír a orchestr  op. 23  Pjotra Iljiče Čajkovského(mimo jiné v 1964 v Rumunsku), Koncert Es dur pro klavír a orchestr Franze Liszta (1961, Symfonický orchestr Československého rozhlasu, dirigent Alois Klíma), Koncert č. 5 pro klavír a orchestr Bohuslava Martinů (1975, Belgie), Concerto grosso Oldřicha Františka Korteho (1993, Pražský komorní orchestr s dirigentem Sirem Charlesem Mackerrasem), a další. V české premiéře uvedl Klavírní koncert B dur „Fantasia concertante“ Bohuslava Martinů (se Symfonickým orchestrem hlavního města Prahy FOK a dirigentem Zdeňkem Košlerem,1964, Praha);  premiéroval 3. klavírní sonátu Luboše Fišera (1961, Praha) a Sonátu pro klavír Luboše Sluky (1991, Praha). Jako sólista spolupracoval Bílek s dirigenty Václavem Smetáčkem, Aloisem Klímou, Josefem, Hrnčířem, Václavem Neumannem, Jindřichem Rohanem, Arvidem Jansonsem, Igorem Buketoffem, Zdeňkem Košlerem, Vladimírem Válkem, Sirem Charlesem Mackerrasem, Jiřím Bělohlávkem, Jiřím Waldhansem, Eduardem Sěrovem a dalšími.
Většinu svého uměleckého působení věnoval Bílek činnosti ve Foerstrově triu, s nímž absolvoval četná vystoupení doma i v zahraničí (mimo jiné NDR, Island, Západní Berlín, Španělsko, Švýcarsko, Malta, Kanada, Mexiko, Maďarsko, Belgie, Itálie, Švédsko, USA, Japonsko, Norsko, SRN, Rakousko, Venezuela, SSSR a další). S triem provedl řadu skladeb českých autorů, mimo jiné Bohuslava Martinů (Trio Bergerettes, Grand Trio. Concertino pro klavírní trio a smyčcový orchestr), Josefa Bohuslava Foerstra (Trio f moll op. 8, Trio B dur op. 38, Trio op. 105), Jana Hanuše (Trio op. 51), Césara Francka (Trio op. 1), Roberta Schumanna (Trio op. 88), Ludwiga van Beethovena (Trio op. 11, Trojkoncert C dur, op. 56), Františka Škroupa (Trio op. 27); společně s pianistkou Mirkou Pokornou uvedl Patetický koncert pro dva klavíry Franze Liszta, s Foersterovým triem a violistou Ladislavem Černým Klavírní kvartet č. 1 Johanessa Brahmse, s triem dále premiéroval Klavírní trio Miloslava Ištvana, Trio Lubomíra Železného, Trio Karla Odstrčila,  Trio Ivana Řezáče, Trio Jiřího Jarocha, Trio Jiřího Válka, Trio Františka Domažlického, Trio Zdeňka Lukáše, Trio Luboše Fišera, Trio Luboše Sluky, Trio Iši Krejčího, Sonátu pro klavírní trio Oldřicha Flosmana, Baladické trio Vítězslava Nováka, „Fresky“, trio Jana Hanuše, Trio Karla Odstrčila „Kontury“  a další skladby.
Od roku 1960 se Bílek věnoval pedagogické činnosti: 1960–65 byl externím asistentem na pražské AMU, 1966–68 aspirantem téhož ústavu, 1969–70 učil ve Venezuele  (Universidad Los Andes, Mérida), v letech 1989–90 byl pedagogem na Konzervatoři v Pardubicích, 1990–99 pedagogem Konzervatoře v Praze, od 1999 dosud působí jako pedagog na Konzervatoři Jaroslava Ježka v Praze; 1971 vedl letní interpretační kursy v Kanadě (Shawnigan Lake, B. C.), v letech 1983–91 každoročně spolupracoval s violoncellistou Stanislavem Apolínem na interpretačních kurzech v Bielu ve Švýcarsku, 1992 koncertoval v Japonsku, kde také vedl interpretační kursy v Sapporo; tamtéž byl 1992 porotcem celonárodní klavírní soutěže; interpretační kurs vedl v roce 2001 ve Španělsku (Miranda de Ebro).
V roce 1970 mu bylo uděleno čestné občanství města Méridy ve Venezuele, v roce 2002 získal cenu Nadace Život umělce SENIOR PRIX.