Český hudební slovník osob a institucí

Baglioni, Antonio

Baglioni, Antonio, pěvec-tenorista, hudební pedagog a skladatel, místo a datum narození i úmrtí neznámé.

Umělecká činnost Antonia Baglioniho započala mezi léty 1780–90. Poslední zmínky o Baglionim jsou z doby kolem roku 1803. S jistotou nelze mluvit o jeho rodině, protože příjmení Baglioni bylo v tehdejší Itálii v pěveckých kruzích více než četné. Je tedy možné, že je Antonio jedním z příbuzných nejznámějšího Francesca Baglioniho – pravděpodobně syn jedné z jeho dcer, na což odkazuje korespondence Antonia Salieriho. Baglioniho dlouhá působnost ve společnosti impresária Guardasoniho a náročnost pěveckých partů, které mu byly svěřeny či pro něj přímo složeny (Mozartovy opery) dokládá jeho úspěch a pěveckou techniku, které byly v různých dokladech chváleny i kritizovány. Antonio Baglioni ztvárnil při premiéře roli Dona Ottavia v Mozartově opeře Don Giovanni a o čtyři roky později Tita v La Clemenza di Tito. Jeho úspěch odráží délku působení v operní skupině Domenica Guardasoniho, pod jehož vedením spolupracoval se souborem zhruba od roku 1787 do roku 1795 (nebo počátkem roku 1796), jako první tenor Guardasoniho společnosti v Praze, Lipsku a Varšavě. Za tuto dobu své působnosti v jeho společnosti zpíval v operách La donne Fanatiche, Le contessa di Novaluna, L’amor constante či Il capriccio drammatico na hudbu Giuseppa Gazzanigy a libreto Giovanni Bertatiho. Další z důležitých rolí bylo ztvárnění Colloarda v La Molinara Giovanni Paisielliho, jež pravděpodobně zpíval při premiéře v Neapoli, Varšavě i v Praze.

Antonio Baglioni se poté věnoval výuce zpěvu. Někteří jeho žáci se stali slavnými pěvci, například i Giulietta da Ponte – vnučka Lorenza da Ponte. Baglioni také vydal soubor vokálních cvičení a duet Sommo ciel; jeho jediná další existující díla jsou Ave Regina coelorum in mi be molle maggiore pro tři hlasy, árie Come aboro fu deciso a Duetto pro 2 housle z roku 1803. Je to jeden z mála zpěváků, pro něž Mozart napsal více než jednu důležitou operní roli.