Charakteristika: Zpěvák a skladatel
Datum narození/zahájení aktivity:6.3.1951
Datum úmrtí/ukončení aktivity:13.4.1981
Text
• Diskografie • Literatura •
Schelinger, Jiří, zpěvák a skladatel, narozen 6. 3. 1951, Bousov u Čáslavi, zemřel 13. 4. 1981, Bratislava.
Vyučený instalatér vyrůstal v Praze. Pocházel z rodiny učitele hudby, ke kterému chodili např. Vladimír Mikulka, Jiří Korn a Radek Tomášek. Zpíval amatérsky s rockovými a tanečními orchestry (Nothing But Nothing, Smaragd, Happy Five), jeho zastřený timbre ho předurčoval pro rhythmandbluesový projev (James Brown, Ray Charles, Otis Redding). 1972 ho basový kytarista a textař Karel Šíp přijal jako kytaristu do skupiny Faraon, která stejně jako Happy Five vystupovala pravidelně v pražské kavárně Valdek. Schelinger s ní natočil tři singly a prosadil se i pěvecky v hitech Dráty pletací, René, já a Rudolf a především v baladické skladbě Jaroslava Uhlíře a Emila Synka (vl. Zdeňka Svěráka) Holubí dům, která se stala vůbec nejúspěšnějším songem v Schelingerově repertoáru.
1973 textař a hudebník Pavel Chrastina seznámil Schelingera s Františkem Ringo Čechem, který ho angažoval do svého souboru. Leader využil Schelingerových dispozic ke stylovému posunu do hard rocku (mimo jiné ve skladbách skupin Black Sabbath, Status Quo a Deep Purple), i když mnohdy zůstalo jen u proklamací, neboť zpěvák ochotně nazpíval písničku komukoliv, kdo prošel Čechovým výběrem. Včetně typických autorů středního proudu Bohuslava Ondráčka, Karla Svobody (hit Což takhle dát si špenát), Angelo Michajlova, Václava Zahradníka (Švihák lázeňský), Ladislava Štaidla, Slávy Kunsta a Pavla Skalického (Perpetuum mobile). Projevilo se to i ve strmém vzestupu Jiřího Schelingera v anketě Zlatý slavík: 1973 – 41., 1974 – 9., 1975 – 4. Nevyhýbal se ani duetům (s Helenou Vondráčkovou, dvakrát s Helenou Maršálkovou). Druhý, rockovější, pól představovala tvorba samotného Schelingera: Matko má, nedovol, Kartágo, ...nám se líbí…, Lupič Willy, Jahody mražený...
V dubnu 1981 odcestoval Jiří Schelinger na pracovní návštěvu do Bratislavy. Po banálním konfliktu na mostě nad Dunajem skočil do řeky a živý už nevyplaval. Bratr Milan Schelinger sestavil z jeho 24 nahrávek vzpomínkové dvojalbum Holubí dům, totalitní režim se však obával zrodu schelingerovské legendy a vydání titulu zakázal.
Jiří Schelinger hrál ve filmech Romance za korunu (1975) a Trhák (1980), kde zpíval Píseň hajného a dcer, k dalším filmovým snímkům z 1977 (Hop, a je tu lidoop, Což takhle dát si špenát) nazpíval titulní píseň.
Diskografie
Báječní muži (Supraphon 1975);
Nemám hlas jako zvon (Panton 1975);
František Ringo Čech – Jiří Schelinger (kompilace, Supraphon 1976);
Hrrr na ně... (Supraphon 1977, reedice 1992);
...nám se líbí... (Supraphon 1979);
Holubí dům (kompilace Supraphon 1990);
Hledám cestu zpátky (kompilace na MC, Panton 1991);
Jahody mražený (kompilace, Supraphon 2003);
Jsem prý blázen jen (kompilace, Supraphon 2006). Literatura
I. Lexika
EJ (heslo Jan Rejžek).
Balák, Miroslav & Kytnar, Josef: Československý rock na gramofonových deskách, Indies Records 1998.
II. Ostatní
Rejžek, Jan: Jiří Schelinger nemá hlas jako zvon (Melodie 1975, č. 11, s. 335).
Dorůžka, Lubomír: Báječní muži (recenze, Melodie 1976, s. 31).
Tůma, Jaromír: Nám se líbí hrabě Dracula (Melodie 1978, č. 11, s. 325).
Müller, Richard: ...nám se líbí (Pop 1979, č. 10, s. 25).
Rejžek, Jan: Jiří Schelinger našel dům holubí (Melodie 1981, č. 7, s. 205).
Skalka, Miloš: Osamělý Holubí dům (Gramorevue 1981, č. 8, s. 13).
Knechtl, Karel: Holubí dům (recenze, Melodie 1991, č. 9, s. 29).
Lukeš, Radek: Zkazky z Holubího domu, 1. část (Melodie 1992, č. 1, s. 28).
Lukeš, Radek: Zkazky z Holubího domu, 2. část (Melodie 1992, č. 2. s 28).
Fiala, František: Hledám cestu zpátky (recenze, Melodie 1992, č. 4, s. 35).
Knechtl, Karel: Hrrr na ně... (recenze, Melodie 1992, s. 31).
Jaromír Tůma Datum poslední změny: 9.2.2009