Český hudební slovník osob a institucí

Drobný, Milan

Drobný, Milan, zpěvák, skladatel, producent, narozen 8. 12. 1944, Praha.

Z jedenáctiletky přestoupil po jednom roce na pražskou konzervatoř, kde se po prvním ročníku, věnovaném herectví a hudební komedii, zaměřil na studium operního zpěvu. V roce 1962 se zúčastnil soutěže Hledáme nové talenty, kde za doprovodu orchestru Zdeňka Bartáka přednesl píseň z repertoáru Gilberta Bécauda V ten den, kdy se vrátil déšť. I když nevyhrál, bylo mu nabídnuto angažmá – stejně jako Karlu Gottovi – ve vyhlášené taneční kavárně Vltava. Oba rovněž současně z popudu Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra doplnili v únoru 1963 soubor divadla Semafor. Než ale Drobný v roce 1966 natočil první singl s hity z představení Zuzana není pro nikoho doma (Kytky se smály, Píseň pro kočku) a zapojil se do paralelních semaforských programů Country Beatu Jiřího Brabce s ústřední zpěvačkou Naďou Urbánkovou, absolvoval vojenskou službu v orchestru Pavla Bayerleho.

Ze Semaforu odešel 1969, mezitím se však už etabloval jako pravidelný host televizních zábavných pořadů a natáčel s Orchestrem Karla Vlacha a TOČR (Taneční orchestr Československého rozhlasu). Se střídavými úspěchy se pokoušel o provoz vlastní skupiny (Nova, New Force, Rainbow, Jollies). Na konci šedesátých let intenzivně skládal a jeho písně přebírali i Karel Gott, Waldemar Matuška, Aleš Ulm. S Gottem ho vedle společných začátků, kantilénového projevu, imponující sebejistoty a hlasových parád spojovala i šance, žel nevyužitá, na dlouhodobější uplatnění v německy zpívané produkci hamburské firmy Polydor. Přesto oba představovali odlišné typy, Drobnému byl vlastní swing, dean-martinovsky ležérní výraz, klukovské zanícení i tom-jonesovské chlapáctví. Zatímco tenorista Gott měl blíže k rocku, barytonem obdařený Drobný se obracel směrem k country a romantickou auru vyvažoval někdy až lascivním humorem. Nevídaným způsobem se postavil umělecké kritice, kterou popíchl „arci-songem" Bambule bijou bác.

Drobnému se dařilo na písňových festivalech, nejenom na „oddechové" Děčínské kotvě, kterou v roce 1968 vyhrál s písní Až jednou a o deset let později zde byl třetí s vlastní zhudebněnou slovní hříčkou Můj syn je drobný. Vděčné publikum nacházel rovněž na Bratislavské lyře (bronz v roce 1973 za Šálek šípkového čaje), ale i ve Splitu (vítěz v roce 1971), Rostocku, Sopotech a Alexandrii. Vystupoval před krajany v USA, Kanadě, Austrálii, zpíval v Kostarice, Brazílii i na Kubě. Několikrát se objevil na filmovém plátně (Hodinářova svatební cesta korálovým mořem, 1979, Trhák, 1980, Zajatec lesa, 2001).

S postupem let zúročil své zkušenosti a prosadil se jako producent (produkoval mimo jiné alba Novopražské písničky, 1999, a Písničky jako kytičky, 2004), majitel umělecké agentury, dramaturg televizních a zábavných pořadů, ale i jako autor knížek, z nichž poslední, Co bylo včera, nemůže být i dnes, s úvodním slovem Karla Gotta, rekapituluje životní mezníky věčného milovníka, nadšeného sportovce a interpreta bezproblémových písniček. Za jejich prodej na dvou milionech nosičů převzal Milan Drobný v roce 1994 Platinovou desku Supraphonu. Naposledy je shromáždila kompilace Pop galerie, vydaná v roce 2007 Supraphonem: Písnička pro kočku, Ztrácím svou lásku, Běž, řekni to těm skalám, Růže růžová, Pláču, pláču sůl, Mužný vous, Pro všechny, co jsem měl kdy rád, Ragtime Piano Joe a jiné. CD obsahuje rovněž pozapomenuté písně Až jednou, Postůjte, lidé a Perly strachu, které bezprostředně reagovaly na události roku 1968. Do populární Drobného produkce sáhl v roce 2002 výběr firmy Popron Music Největší hity: Jen když tě mám, Buona sera signorina, Mlékaři dolej, platím já, Mendocino, Já si ten moučník neměl dát, Azurové ráno, Pojď se mnou na Boubín, Lady z Ria a další.