Český hudební slovník osob a institucí

Zich, Karel

Zich, Karel, zpěvák, skladatel, kytarista a klávesista, narozen 10. 6. 1949, Praha, zemřel 13. 7. 2004, Porto-Vecchio, Korsika.
 
Hudba u Zichů byla součástí rodové tradice: Karlův dědeček Otakar Zich (1879–1934) byl hudebním skladatelem a profesorem estetiky, druhý děd Karel Moravec (1880–1959) houslistou a violistou, členem Ševčíkova kvarteta, profesorem konzervatoře a AMU, strýc Jaroslav Zich (1912–2002) hudebním teoretikem a skladatelem. Karel Zich byl od pěti let vedený ke hře na klavír, k němuž si v jedenácti přibral kytaru. V letech 1964–65 pomáhal Michalu Prokopovi a Ivanu Trnkovi rozběhnout skupinu Framus, později známou jakou Framus Five; o jeho talentu věděl i textař Jiří Štaidl. Po maturitě na SVVŠ (1967) Karel Zich studoval po tři roky kompozici na Státní konzervatoři v Praze a současně navštěvoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde ukončil obory estetika a sociologie a graduoval jako doktor filozofie. Během studií se stal na pět let členem Spirituál kvintetu (1968–73) a sólové příležitosti, které zde dostal (Doney Gal a Kovbojův nářek), zaznamenal na LP Písně amerického západu. Na EP Černošský ghetto (1971) dal vyniknout hlasovému zabarvení, značně podobnému timbru Elvise Presleyho, a tato poloha zůstala Zichovou vděčnou specialitou na koncertech, ale i na deskách převážně exportního charakteru (Let´s Sing Some Elvis Presley Songs, Karel Zich Sings Elvis Presley).
 
Koncem roku 1972 Karel Zich přistoupil na spolupráci s Tanečním orchestrem Československého rozhlasu a otevřel si tím prostor k sólové kariéře. Vlastní tvorbu prokládal skladbami renomovaných autorů (Bohuslav Ondráček, Petr Janda, Karel Svoboda) a převzatými hity ze zahraničí (Alenka v říši divů, Mosty). V anketě Zlatý slavík ho tato proměna vynesla během let 1972–74 ze sto prvního na dvanácté resp. páté místo. Ještě více se Karel Zich osamostatnil 1979, kdy založil doprovodnou skupinu Flop, vedenou skladatelem a multiinstrumentalistou Josefem Kolínem, který pro něj napsal několik zdařilých hitů (Na prvním programu, Měla na očích brýle). Tvárnost a univerzálnost umožňovala Karlu Zichovi interpretovat písně typického středního proudu populární hudby, ale i rock´n´rolly, folk a spirituály. Spolupracoval takřka se všemi předními českými textaři (Zdeněk Rytíř, Zdeněk Borovec, Pavel Vrba, Michael Prostějovský, Miroslav Černý, Ivo Fischer, František Novotný), později si obzvlášť porozuměl s Michalem Bukovičem. Nevyhýbal se soutěžení na festivalech, včetně zahraničních (Drážďany, Sopoty). Byl druhý na Děčínské kotvě 1975 s písní Září nad Řípem a s Vondráčkovou a Borovcovou skladbou Máš chuť majoránky vyzpíval 1977 stříbrnou Bratislavskou lyru. Stejný výsledek na Lyře si zopakoval 1983 s vlastní melodií Jeden tón na Bukovičův text. K Zichovým přednostem patřila hra na dvanáctistrunnou kytaru, proto byl často zván k hostování na deskách svých kolegů. Uplatnil se i jako autor několik filmových soundtracků a hudby pro „zpívající fontánu“ v Mariánských Lázních. Bez většího efektu skončily Zichovy pokusy o průnik na zahraniční gramofonový trh prostřednictvím firem Aves (SRN) a Tonpress (Polsko).    
 
Nejvíce se Zichovi dařilo v období po vydání rock´n´rollového alba Paráda (1983, Zlatá deska Supraphonu za 250 000 prodaných nosičů), kdy i na dalších albech Není všechno paráda (1984) a Kola pop music se točí dál (1985) uplatňoval šťastně zvolený koncept odpichových písniček s lehkých feelingem retra a někdy až přespříliš „pohodový“ slovník (Tohle nemá chybu, To byl bezvadný den, Být nad věcí, Nevadí). Zich často účinkoval v duetech, nejprve s Lenkou Filipovou (na LP Mosty), dále pak s Pavlem Bobkem, Jitkou Zelenkovou, Petrou Janů, Jiřím Vondráčkem a desetiletým „rockerem“ Petrem Vondráčkem (na LP Karel Zich &); „perličkou“  bylo jeho společné album s přední dámou americké country a rock´n´rollu Wandou Jackson, které obsahovalo rovněž dva duety; pouze pokusem o expanzi do zahraničí zůstalo – při nezvyklé dramaturgii – LP (každý na jedné straně) s belgickou interpretkou Viktor Lazló. Aby omladil svou image, přistoupil Zich na radu svého nejbližšího spolupracovníka, saxofonisty a skladatele Stanislava Chmelíka, a spojil se s dvojicí Petra Zámečníková a Jiří Strnad. V roce 1987, v období příprav pořadu a alba Karel Zich &, se jeho skupina Flop prezentovala v sestavě Horymír Vávrů (kytara), Miroslav Ryška (basová kytara), Michal Pavlík (klávesy, violoncello; dnes ve skupině Čechomor), Petr Eichler (bicí). Úlohu do programu zapojených zvukařů plnili Jan Hauser (basová kytara) a Karel Forner (perkuse).
 
Po roce 1989 Karel Zich rozšířil seznam míst, kde koncertoval (SSSR, Polsko, NDR, Kuba, Španělsko), rovněž o USA, Kanadu, Chile, Austrálii, Island atd. Vystupoval jak se svou skupinou, tak i samostatně s kytarou a vlastním recitálem. V anketě Český slavík si udržoval stabilní pozici, přestože nevystupoval v muzikálech a nebyl tolik na očích: 27. v roce 2000, 32. v roce 2001. Od 1992 opět spolupracoval se Spirituál kvintetem a 4. 11. 2000 s ním přebíral v pražském Obecním domě Zlatou desku za album Na káře v rámci koncertu ke 40. výročí založení souboru. Pracoval v nadaci pro výkonné umělce Život umělce a byl členem organizačního výboru Společnosti Fryderyka Chopina, která pořádala každoroční Mezinárodní hudební festival v Mariánských Lázních.