Český hudební slovník osob a institucí

Pacák, Jan Antonín

Pacák, Jan Antonín („Jeňýk“, „Sorry“, „Strýček“), multiinstrumentalista, zpěvák a výtvarník, narozen 26. 4. 1941, Praha, zemřel 23. 3. 2007, Měchenice.
 
Pocházel z výtvarnické rodiny, vyučil se keramikem a absolvoval (1959–65) Akademii výtvarných umění v Praze. Hudebnicky se uplatňoval v dixielandové éře zlomu padesátých a šedesátých let jako hráč na kontrabas, banjo, kazoo a bicí v kapelách Brontosaurus, Dixieland ČSA, Dixie mediků LFH, Dixie Party, Dixie Rag Party a Metronom Dixie. Přeorientoval se na rock a hrál na bicí ve Studijní skupině Big Beatu Pavla Sedláčka (1962), B. B. Quintetu (1962–63), Experimentální skupině Petra Brožka, jedné z posledních formací Sputniků (1964). Společně se Zdeňkem Rytířem založil v srpnu 1964 folkovou skupinu Blue Five, kde hrál na harmoniku, flétnu, okarínu, valchu, kazoo a zpíval. Dlouhodobě (1965–71) byl členem skupiny Olympic. Poté se vrátil k jazzu a vystupoval se soubory Traditional Jazz Studio a Classic Jazz Collegium, avšak 1975 opustil hudební dráhu a věnoval se výtvarnému umění. Přesto vystupoval s amatérskými soubory Grafičanka a Měcheničtí slavíci, spolupracoval jako studiový hudebník s folkovými ansámbly (např. Kantoři, Spirituál kvintet) apod.
 
Jako zpěvák poutal Pacák od svých dixielandových začátků scatovými improvizacemi, v Olympiku se uplatňoval v ansámblových vokálech, ale i sólisticky (např. v titulech Everybody, Strejček Jonatán; byl označen za nejbizarnější pěvecký zjev na naší hudební scéně – viz obal LP Pták Rosomák, 1969); v Olympiku získal uznání i širokou popularitu též svým uměním bubeníka a entertainera (vystoupení oživoval glosami a komediálními vložkami). Nahrával s orchestrem Václava Zahradníka a Orchestrem Československé televize (Bon Soir Mademoiselle Paris, Sluneční píseň), s Classic Jazz Collegiem (V domě straší duch), autorsky se uplatnil hlavně v Blue Five, 1976 byl editorem LP Ragtime (Supraphon). Celkem se interpretačně podílel na několika desítkách LP a četných singlech různých skupin.
 
V oblasti výtvarného umění se věnoval i pedagogické činnosti, hlavně však významně působil jako uznávaný tvůrce v oblastech malby, grafiky, ilustrace, plakátové tvorby, keramiky, malby na porcelán, výtvarné spolupráce s televizí a filmem; měl desítky samostatných výstav. Častou tematickou inspirací mu byl svět jazzu a vůbec hudby (viz i kresby publikované časopisecky v Hudebních rozhledech, Melodii, Aktualitách Melodie, Klub Olympik). Publikoval stať Jazz & Beat (časopis Klub Olympik, březen 1968, s. 12).