Český hudební slovník osob a institucí

Tango

Tango, pražská rocková skupina, zahájení činnosti 1983.
 
Skupinu založil zpěvák a kytarista (výjimečně též trumpetista) Miroslav Imrich v listopadu 1983 po svém odchodu ze skupiny Abraxas. Pro své záměry získal „hvězdnou“ sestavu František Kotva (kytara), Zdeněk Juračka (kytara, housle), Jiří „Plech“ Novotný (basová kytara) – všichni to byli bývalí členové skupiny Heval, kteří byli po emigraci zpěvačky Jany Kratochvílové náhle k dispozici, dále Ota Baláž (ex-Zikkurat, klávesy, saxofon), Jaroslav Vondrák (ex-Bacily, Gen, bicí). Významnou postavou v pozadí byl manažer a textař Vladimír Mertlík, který se skupinou připravil show, jaká v době, kdy se ještě na rockových koncertech povinně sedělo, zvedala návštěvníky ze sedadel. Přispělo k tomu angažování nejprve choreografa Borise Hybnera, poté Michala a Šimona Cabanových z divadelní skupiny Křeč, kteří skupině vymýšleli alotrie, převleky a gagy. Také spolupráce s Janem Spáleným, který skupině aranžoval žestě na debutové LP Elektrický bál, svědčila o promyšlenosti Imrichova a Mertlíkova projektu. Album atakovalo v prodeji stotisícovou hranici, metu, k jaké se už další desky Tanga nepřiblížily.
 
Hudebně Imrich pokračoval v linii na pomezí rocku, nové vlny a popu, která vyhovovala jeho projevu, v němž deklamace a ironie vyvažují sníženou vokální obratnost, a hodlal si po špatných zkušenostech z Abraxasu vyhovět i jako autor hudby. „Je lepší, když si Imrich napíše písně sám, my bychom mu je tak jako tak museli šít na tělo,“ popsal okolnosti Zdeněk Juračka (Mladý svět 1986, č. 50, s. 31). „A tak se naopak vyřádíme v aranžmá.“ Uvážíme-li, že na koncertech Tanga se ozvalo také téma z filmu Sedm statečných, klasická opera, česká polka a bulharská lidovka, neznělo to příliš nadsazeně. Imrich se podepsal pod většinu nahrávek s textařem Pavlem Zemanem, který spolupracoval už s Abraxasem, a písně z prvních tří singlů Na šikmé ploše, Co s tím sklem a Když máš den se staly neplánovanými manifesty generace, která si připadala na okraji společnosti. Samotná skupina díky Mertlíkovým manažerským tahům však nesdílela pozici psanců, poměrně často se objevovala v Televizním klubu mladých, také Supraphon jí vycházel vstříc, do rozhlasu si razila cestu navázáním spolupráce s preferovaným textařem Václavem Honsem. V roce 1986 soutěžila na Bratislavské lyře, s Olympikem vystoupila v Ženevě a odjela společná turné s formacemi Klincz v Polsku, Stern Meissen v NDR a F.S.B. v Bulharsku. Po absolvování 750 koncertů však na soubor dolehla krize, ve skupině byli hráči s neuspokojenými ambicemi (Ota Baláž), jiní naopak toužili po odpočinku. 18. 4. 1988 odehrálo Tango v pražské Lucerně koncert na rozloučenou. Ota Baláž poté přivedl k životu skupinu Nová růže a projekt Balage –Střihavka –Pavlíček, kytaristé Hevalu se uplatnili u Ondřeje Hejmy v obnovené skupině Žlutý pes. Protagonista Tanga Miroslav Imrich si v Mladém světě (1989, č. 8, s. 31) postěžoval, že s Tangem zabředl do popu, a s hráči z poloprofesionálních metalových kapel založil skupinu nedlouhého trvání Alarm.