Český hudební slovník osob a institucí

Yo Yo band

Yo Yo Band, pražská skupina pop music bratří Tesaříků, zahájení činnosti 1975.
 
Původně vokální skupina Yo Yo Band se zrodila na svérázné hanspaulské scéně v Praze a širší veřejnosti se prvně představila 25. 11. 1975 na Slánských jazzových dnech v sestavě Richard a Vladimír Tesaříkové, Ondřej Hejma a Julius Kuzma Novotný. Inspirována vlivy soulu, později též reggae, latiny a popu si osvojila nezvykle dráždivou barvu; proto byla vyhledávána pro nahrávání s nekonvenčními soubory (Combo FH, Pražský výběr) a zvána na vystoupení před vyspělým publikem (Jazzový festival v Olomouci 1977, pražské kluby Reduta, Malostranská beseda a Klub Řeznická, pro který skupina nastudovala Soulovou operetu a uváděla ji s načerněnými tvářemi). V roce 1981 s Jindřichem Malíkem náhradou za Novotného vydala u Pantonu první singl s tituly Horký vzduch a písek (společně s Janou Koubkovou) a Tic Tac Hugo a s příchodem kytaristy Miroslava Linharta začala pomýšlet na vlastní instrumentální sekci. Ještě na druhém singlu Já se s tebou loučím/Reggae jenom tak (1982) ji doprovodila Studiová skupina Michala Pavlíčka a s dvojicí bratrů Richarda a Vladimíra Tesaříků zpíval Luděk Walter. 4. 2. 1984 se v premiéře představilo vokální trio s Tesaříky a Linhartem. Znovu začalo nabírat instrumentalisty – Bobíka Kubáta (trubka), Imrana Musu Zangiho (konga a perkuse) –, a debutové album Velbloud, ten se má... natočilo v pěti, když Linhart hrál na kytaru, Vladimír Tesařík na klávesy a Richard Tesařík na perkuse. První dva komponovali, třetí se uplatňoval jako textař, texty pravidelně přispíval také kamarád z Hanspaulky Ivan Hlas.
 
Instrumentálně svrchovanější byl Yo Yo Band na druhém LP Do bačkor ne... s dalšími hráči Jiřím Šímou (saxofon, zpěv), Jiřím Chlumeckým (bicí) a Janem Mannem (perkuse). Tato sestava (bez Chlumeckého) vytrvala do počátku devadesátých let a prožila velmi úspěšné období, kdy byla žádána na koncertech doma i v zahraničí a její svérázný humor, naznačený už v paradoxních názvech hitů Kladno, Rybitví, Karviná a My jezdíme po vinárnách, se nijak nerozcházel s jiskřivým muzikantstvím. Albu Karviná (prvnímu od Yo Yo Bandu, které vyšlo na CD) se tak dostalo nejenom Platinové desky za 130 000 prodaných nosičů, ale i uznání odborníků v podobě tří cen Gramy pro album, skladbu a skupinu roku 1993. V roce 1995 Yo Yo Band už bez Zangiho rozšířil své instrumentační možnosti o bicí Pavla Razima a basovou kytaru Petera Pavlíka a po odchodu Manna se stabilizoval jako septet. Náznak rozvolnění v jeho řadách přinesla sezóna 1999, kdy bratři Tesaříkové přijali role hrobníků v muzikálu Janka Ledeckého Hamlet (s populární „árií“ Celej život kopu hrob) a vydali své první sourozenecké album Plavu si, ani nevím jak (už předtím však běžně hostovali na nahrávkách skupin Crazy Legs, Krausberry, Laura a její tygři, Lucie, Výlet a Sto zvířat a na vánočních, koncertních a raritních samplerech). V březnu 2000 uvedli na trh v triu s Jindřichem Malíkem ambiciózní CD Soul s anglicky zpívanými rhyth´n´bluesovými standardy např. od Pointer Sisters, Normana Whitfielda či Billyho Prestona. V říjnu 2001 se Yo Yo Band vrátil k familiárním stylu a humoru mužů, kteří jsou doma  pod pantoflem, na albu Souboj na kuchyňský nože, kterým se ohlásilo nové, dnes už zaniklé vydavatelství Česká hudba.
 
8. 6. 2003 skupinu tvrdě zasáhla tragédie Vladimíra Tesaříka, který ve věku 55 let podlehl následkům těžkého pádu z kola; podle prohlášení Richarda Tesaříka skupina bude pokračovat v činnosti.