Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Velkopopovická Kozlovka

Tisk

(Kozlofka)

Charakteristika: Pražský soubor netradiční dechové hudby

Text

Velkopopovická Kozlovka (nyní Kozlofka), pražský soubor netradiční dechové hudby.
 
U zrodu souboru stál nápad hudebníků Ivana Mládka a Pavla Skály, kteří 1974 představili „studijní skupinu netradiční dechovky“, která na jediném veřejném vystoupení uvedla lidové a zlidovělé písně s doprovodem Mládkova banja. V roce 1978 přenechali tento zprvu recesně míněný projekt Ivanovu bratrovi, rovněž banjistovi Martinu Mládkovi, který se obklopil zkušenými hráči, mimo jiné showmanem Josefem „Hurykánem“ Kruckým, Ladislavem Kubešem, jehož ustanovil leaderem, Jiřím Pecharem, Josefem Bartákem, Vladimírem Brodským a Jaroslavem Fuksou; z Ostravy získal ze skupiny Bukanýři známou zpěvačku Marii Hanzelkovou. Jako režisér a scenárista koncertních produkcí, moderátor a třetí trumpetista se v kapele stále více uplatňoval Eduard Hrubeš, který 1980 převzal její vedení. Namísto stylu jihočeské dechovky, který razil Kubeš (ten společně s Hanzelkovou, Fuksou a Brodským odešel a založil soubor Veselka), hodlal interpretovat dechovku s nadsázkou a parodií, ovšem v takové míře, aby neurazil milovníky tradice. Inspirací mu byly mimo jiné jevištní gagy orchestru Spika Jonese. Pro tento záměr získal další hráče – kapelníka Pavla Čajčíka, Zdeňka Baťku, Josefa Dodo Slávika, Jiřího Kopernického, Bořivoje Rozínka.
 
Velkopopovická Kozlovka byla nejznámější v období, kdy s ní zpívala Drahomíra Vlachová a Eduard Hrubeš se jí věnoval jako své prioritě a na koncertech vedl „po cimrmanovsku“ humorné disputace o fiktivní postavě „vynálezce dechovky“ Václava Widleho z Velkých Popovic. Vedle výběru ze zlatého fondu české dechovky (Hašler, Kmoch, Vacek, Vejvoda) přinášela kapela pro tento žánr neobvyklé množství původních skladeb, které pro ni psali mnozí autoři renomovaných jmen, jako Jaromír Vomáčka, Zdeněk Marat, Sláva Kunst, Mojmír Smékal, Ivan Mládek a Zdenek Merta. Díky Hrubešovu moderování v cizích jazycích dokázala oslovit i posluchače v zahraničí.
 
Od března 1993 vystupovala Velkopopovická Kozlovka v podvečerním čase v České televizi v pravidelných Halabalašou, kde záměrně porušovala určitá tabu, která platí v tomto konzervativním žánru, a přecházela až do swingu. Na albu Halabalašou 1, které k pořadu Ostravského televizního studia vydala firma Reflex Records, tak vedle tradiční Škoda lásky a lidové Teče voda, teče zaznělo například Shimmy Medley či Vzpomínka na Glenna Millera. Skupina ho nahrála v sestavě Eduard Hrubeš (zpěv, banjo), Marcela Repková (zpěv), Josef Dodo Slávik (kytara, zpěv), Rudolf Jančár (tuba, basová kytara), Jiří Kopernický (bicí), Miroslav Urban a Vratislav Bartoš (trubky), Jan Janda (saxofony, klarinet), Zdeněk Fornůsek (trombón) a Jan Šesták (horna), jako host zpíval také Marcel Burza.
 
Ostravská televize ještě více vytížila Eduarda Hrubeše v zábavném pořadu Neváhej a toč! a v polovině devadesátých let se v činnosti kapely objevily mezery a následně se fakticky přerušila. Už bez Hrubeše a pod novým názvem Kozlofka ji obnovil Josef Dodo Slávik, který získal nazpět charismatického saxofonistu, houslistu a zpěváka Pepu Hurykána a mohl se nadále opřít o Marcelu Repkovou, Jiřího Kopernického, Jana Jandu, Rudolfa Jančára a Jan Šestáka, k nimž se připojili noví trumpetisté Jaroslav Filípek a Rudolf Hykrda. Ve svém koncertním programu Připlavali z Karlína Kozlofka ještě více rozšířila hranice hranice žánrů, kterých se dotýká: vedle tradiční i netradiční dechovky a swingu je to i charleston, opereta, šanson a rock´n´roll.
Diskografie
V Zlatém slavíku jsme poslední (Supraphon 1983);
Prag „ a Go – Go“ (Supraphon 1991);
My Prahu nedáme (Supraphon 1991);
Halabalašou 1 (Reflex Records 1993);
Zpívali si mazáci (Halabalašou 2) (Reflex Records 1994);
Halabalašou 3 (Tonus 1995);
Divnej vrchní (Snake Records 1997);
20 let spolu (Tonus 1997);
Jsou tady ufouni (Music Vars 1998).
Literatura
I. Lexika
EJ (heslo Jitka Švarcová).
 
II. Ostatní
red.: Dechovka s banjem! (Melodie 1974, č. 5, s. 138).
Vanderka, Arne: Ve znamení netradiční dechovky (Melodie 20, 1982, č. 9, s. 272).
 
Jaromír Tůma
Datum poslední změny: 12.11.2003