Český hudební slovník osob a institucí

Basiková, Bára

Basiková Bára (vl. jm. Barbara), zpěvačka, muzikálová herečka a textařka, narozena 17. 2. 1963, Praha.   
 
Od 1967 zpívala šest let v Kühnově dětském sboru a v letech 1973–1986 studovala klasický sólový zpěv na Lidové škole umění ve Voršilské ulici v Praze. Jejími prvními vzory byly Barbra Streisandová a Helena Vondráčková. V září 1983 Basiková maturovala na střední ekonomické škole v Dušní ulici a do LŠU ve Voršilské nastoupila jako hospodářka. Ještě před maturitou na sebe prozradila některé intimity a frustrace ze svého života v knížce Rozhovory s útěkem, kterou doslovem opatřil Bohumil Hrabal. „Tato kniha má stejný náboj jako romány mladé Saganové,“ napsal na Vánoce 1985. Vyšla v několika vydáních a 1988 k ní autorka rozepsala druhý díl.
V době středoškolského studia Basiková zpívala v chrámovém sboru kostela sv. Jiljí a prostřednictvím kontaktů, které zde navázala, se seznámila s leaderem tehdy amatérské rockové skupiny Precedens Martinem Němcem. Basiková do Precedensu vstoupila v červnu 1982 jako sopránový protiklad drsného zpěváka Jana „Sahary“ Hedla (1984 skupinu opustil) a v první fázi v něm strávila devět let. Kromě toho 1985–89 zpívala v původně příležitostném sdružení Stromboli, kterým kytarista Michal Pavlíček řešil zákazem vyvolanou proluku v činnosti skupiny Pražský výběr. Basiková dělila svůj čas mezi oba soubory tím způsobem, že vystupovala střídavě měsíc s Precedensem a dva měsíce s žádanějšími Stromboli. Dokonce měnila image, s Precedens dráždila v bílém, se Stromboli byla upjatá v černém kostýmu. Náročnější bylo střídání výrazu, pohyb mezi ruchem a poezií velkoměsta, které inspirovalo Martina Němce, a hudbou sfér a dálav s příchutí moře, typickou pro Pavlíčkovo Stromboli. Další rozdíly pocházely z faktu, že  Němec se vyjadřoval na syntezátoru a Pavlíček na kytaře, Němec vyžadoval od Basikové civilní vyjádření textu, u Pavlíčka fungoval její hlas jako další nástroj. Úspěšní byli oba, Precedens vyhrál přehlídku Objev roku 1985 a Stromboli zaujali na festivalu Jazz Praha 1985. V červnu 1987 Basiková debutovala na dvojalbu Stromboli, v září na LP Doba ledová skupiny Precedens. Na Rockfestu 1987 vystoupila v průběhu několika hodin s oběma soubory a v tomto prvním roce své profesionální dráhy pronikla v anketě Zlatý slavík na třetí místo. V anketě odborníků Zlatá nota ´87 skončila druhá mezi objevy roku a první v kategorii rockového zpěvu. Za vítězným albem Potměšilý host s Hanou Hegerovou se Doba ledová umístila jako druhá a dvojalbum Stromboli skončilo třetí.
1988 – to už se Zlatá nota přejmenovala na Ceny Melodie – Basiková obhájila titul zpěvačky roku, avšak krize v podobě hlasové únavy ji přiměla přerušit na rok koncertování s Precedensem. Fakticky odešla ze skupiny až 1991, také v souvislosti s očekávaným mateřstvím. Bylo to dva roky po rozpadu Stromboli, kterým vystavila stop emigrace klávesistky Venduly Kašpárkové a bubeníka Klaudia Kryšpína. Basiková s Precedensem se ještě vítězně zúčastnila festivalu Bratislavská lyra 1990, kde přednesla Němcovu píseň Tajemství, a na předávání cen Gramy 1991 byla vyhlášena zpěvačkou roku. V následujícím období, kdy došlo k dočasnému odlivu zájmu o českou hudbu, spolupracovali Basiková a Němec na albech relaxačního charakteru pro rakouského vydavatele Arcadia. Jedno z nich, Dreams Of Sphinx, realizovali 1994 jako koncertní fantazii na Křižíkově fontáně na pražském Výstavišti. Němec stál rovněž u zrodu prvního sólového alba Basikové (1991), které mělo pozoruhodnou dramaturgii: Jan „Sahara“ Hedl otextoval deset melodií deseti autorů, mezi nimi byli Martin Němec, Michal Pavlíček, Ota Baláž, Karel Šůcha, Lešek Semelka, Slávek Janda, Vilém Čok. Nevšedním počinem s Basikovou v hlavní roli byla i nahrávka rockového oratoria Martina Němce a Jana Hedla Responsio Mortifera (1992), příběhu Johanky z Arku, v kterém participovali také činoherci Tomáš Hanák, Jaromír Hanzlík a Petr Čepek. Hudebníci Precedensu tvořili rovněž základ do popu směřujícího projektu/kapely Basic Beat, kterým se „BB“ zabývala v období 1992–95.   
Od července 1994 do června 1998 objevovala Basiková nový umělecký horizont v roli Máří Magdalény v úspěšné pražské inscenaci rockové opery Jesus Christ Superstar. Ačkoliv muzikálový boom s přelomem tisíciletí zvolna utichl, zpěvačka ještě uplatnila klasickou pěveckou průpravu a hereckou tvořivost v dílech Rusalka (premiéra v únoru 1999), Johanka z Arku (duben 2000) a Kleopatra (2002–2004). Souběžný projekt skladatele Pavla Vaculíka Gregoriana, inspirovaný zahraniční předlohou, zavedl Basikovou spíše do řečiště hudby středního proudu, jakkoli efektní a mystický byl její projev v latinských litaniích a melodiích na způsob gregoriánského chorálu. Původně představitelka alternativního rocku byla 2000 přizvána mezi Královny popu v opeře, jak se nazýval dámský galakoncert na pódiu Státní opery v Praze, rovněž zaznamenaný na hudebních nosičích. I přes kontroverzní ohlas baletního muzikálu Lucrezia Borgia na scéně Národního divadla vyzněly recenze pro Báru Basikovou, která zde interpretovala písně Petra Maláska na texty Václava Kopty, převážně kladně.
Poněkud bezbřehý rozptyl záměrů i spádů Báry Basikové vyústil ve dvouletou tvůrčí pauzu, kterou zpěvačka zdárně ukončila, když se na novém albu Aurora skupiny Precedens (křest se odehrál 19. 10. 2005) vrátila do osvědčeného uměleckého partnerství s Martinem Němcem.