Charakteristika: Zpěvák, autor textů a písní
Datum narození/zahájení aktivity:22.3.1944
Text
• Diskografie • Literatura •
Spálený, Petr, zpěvák, autor textů a písní, narozen 22. 3. 1944, Praha.
K hudbě ho přivedla matka, které naslouchal u klavíru. Začínal jako bubeník v amatérském dixielandu M-Dixie a aniž by pro tento nástroj projevoval nadšení, k primitivní bicí soupravě zasedl rovněž v začínajících beatových skupinách, např. v Crossfire (se Zdeňkem Rytířem, Ladislavem Kleinem a Pavlem Petrášem) a v legendárních Hell´s Devils. Z vystoupení Crossfire na první přehlídce „big-beatu“ ve Velkém sále Lucerny v roce 1961 se zachoval filmový dokument.
Po vyučení na knihaře odešel Petr Spálený na vojnu do Klatov, kde se v čase vyhraženém „umělecké tvořivosti“ uplatnil jako kytarista, flétnista a bubeník. Po návratu do civilu ho jeho bratr Jan Spálený přizval už jako zpěváka ke spolupráci ve skupině Hipps (Hroši), prvně s ní vystoupil 31. 12. 1965. Zprvu přebíral rhythmandbluesový repertoár, zásadně však preferoval originály „od lidi, pro které to není móda“. K jeho vzorům patřili Tom Jones, Bob Dylan, Georgie Fame a mnoho černošských interpretů. Postupně přešel k původní tvorbě, zprvu od bratra Jana Spáleného, poté od Pavla Krejči. Než se autorsky osmělil, interpretoval texty renomovaných tvůrců, jako byli Jiří Štaidl, Zdeněk Rytíř, Pavel Vrba, Vladimír Poštulka a Eduard Krečmar. Slovům písní věnuje Petr Spálený mimořádnou pozornost, neboť – jakkoli disponuje pro neškoleného zpěváka úctyhodným rozsahem dvou a půl oktávy – nejvíce zaujal svým basovým rejstříkem, který využívá při vypravěčském způsobu přednesu na stylovém pomezí rocku, popu, folku a country, jaký byl vlastní napří. Lee Hazlewoodovi, od nějž převzal některé úspěšné písně.
Hipps se úspěšně uvedli na pražské klubové scéně. Kapela vyplnila mezeru v naší beatové hudbě především používáním dechových nástrojů a do jisté míry také návratem ke klasickému rock´n´rollovému pojetí, s nímž si rozumělo jeho hlasové zabarvení i frázování. Proto se v repertoáru skupiny objevily i starší skladby typu Multiplication, nebo Tell Laura I Love Her, která vyšla 1967 pod názvem Když dozrálo víno na jeho prvním samostatném singlu. (Vůbec prvně se Petr objevil na desce v duetu s Yvonne Přenosilovou Zlý znamení, nazpívaném 23. srpna 1967 ve studiu Dejvice). Širšímu okruhu posluchačů nejenom beatové provenience se Spálený představil v pořadu divadla Rokoko Chance pro vás. Další kroky Petrovy kariéry určil Jiří Štaidl, který hledal zpěváka pro divadélko Apollo a nakonec angažoval celou skupinu. Hipps (již pod názvem Apollobeat) dostali příležitost v pořadu Apollo představuje a doprovázeli rovněž další kmenové interprety souboru, který se po sovětské okupaci v roce 1968 rozpadl. Petr se nicméně v Apollu profesionalizoval a díky dodnes populární písni Plakalo bejby získal silné fanouškovské zázemí. V následujících letech ho série hitů (mimo jiné Dáma při těle, Trápím se, trápím, Kdybych byl kovářem, Josefina, Hráč, Táňo, nashledanou, Dlouho, dlouho spím) vynesla na čelné příčky v anketě Zlatý slavík. K dispozici měl nadále kapelu Apollobeat (později zvanou Apollo a v období tažení proti „západním“ názvům Orchestr Jana Spáleného), s níž absolvoval celkem dvacet plodných let (1967–87). Prošla jí plejáda hráčů zvučných jmen a přestože Jan Spálený 1973 Apollobeat opustil a vydal se za svými samostatnými projekty, formace pod vedením multiinstrumentalisty Pavla Krejči neslevila ze své úrovně. V celkové bilanci tří set nahrávek, které Petr během své umělecké dráhy nazpíval, se nedají přeslechnout ani výsledky spolupráce s velkými orchestry (Taneční orchestr Československého rozhlasu a Orchestr Karla Vlacha).
Petr Spálený vystupuje na pódiu uvolněně, střídmě, bez pohybových efektů a velkých gest. Na posluchače působí sebeironickým nadhledem a lehkou skepsí, někdy i kamennou tváří a rozšafným mudrlanstvím. Není náhodou, že jako první dostal 1971 příležitost od Supraphonu natočit živé album ve Velkém sále pražské Lucerny. Výška 163 cm mu nikdy nebyla handicapem. To platilo i v jeho vztahu k osudovým ženám, které rovněž pocházely z uměleckého světa. Manželství s herečkou a zpěvačkou Pavlínou Filipovskou, uzavřené v roce 1973, trvalo šest let a vzešly z něho dcery Pavlína (Pavlína Wolfová je novinářka, známá z televize Nova) a Johana. Se zpěvačkou Miluškou Voborníkovou Petr vstoupil do manželství 1980 a o rok později se jim narodila dcera Barbora.
I přes výmluvné výsledky, které v roce 1973 vyústily v experimentální dvojalbum Podoby, se v druhé polovině sedmdesátých let vznášela nad Spáleným hrozba zákazu umělecké činnosti a cyklus vydávání velkých desek se na sedm let zastavil. Zpěvákovi pomohl z nezaviněné krize Zdeněk Rytíř, který 1980 převzal supervizi nad albem Dítě štěstěny. Spálený se na něm definitivně posunul směrem k moderní country, jak o dva roky později potvrdil na LP Motel Nonstop. V recenzi pro časopis Melodie (č. 9/1983) Jaromír Tůma konstatoval: „Petr Spálený se nijak netají, že jeho (a jistě i Krejčovy) melodie volí tu nejprostší notu a tento tříakordový efekt má svá úskalí. Je po zásluze působivý a úspěšný tam, kde dá vzniknout písni spíše pocitově a barevně nové... Jsou tu však i melodie, jejichž odvozenost lze doložit přímo řetězcem vzorů.“
Petr Spálený si zahrál ve filmech Trhák, Noc na Karlštejně a Pane, vy jste vdova. V letech 1987–92 psal hudbu pro všechna představení Divadla Jiřího Grossmanna, kde přijal stálé angažmá. Komponoval pro televizní pořady Zajíc v pytli a Divadlu E. F. Buriana dodal hudbu k inscenaci Šatra. Na konci roku 1995 se znovu vrátil na koncertní trasy se skupinou Apollo a zpěvačkou Miluškou Voborníkovou. Starší snímky Petra Spáleného jsou znovu vydávány (ať již v původní, nebo nově pořízené verzi) na labelech firem Supraphon, Bonton, Apollo Records Comp. (jeho vlastní podnikatelský projekt), Multisonic, Presston a Reader´s Digest. V roce 1998 Spálený podepsal exkluzivní smlouvu s firmou Popron na vydání profilového alba. V témže roce přijal roli Juana Perona v úspěšné pražské inscenaci muzikálu Evita. Za výběr svých největších hitů převzal Zlatou desku a zájem posluchačů si vynutil natočení druhého i třetího pokračování. Comeback Petra Spáleného zapadá do vlny nostalgie, která recykluje „písničky našeho mládí“, Petr ho však nezneužil k nedůstojným vystoupením v zábavných televizních pořadech.
Diskografie
Petr Spálený a Apollobeat (Supraphon 1969);
Zvon šílencův (Supraphon 1971);
Dáma při těle (Supraphon 1971);
Petr v Lucerně (Supraphon 1971);
Sail With Me (Artia 1971);
Podoby (Supraphon 1973);
Dítě štěstěny (Supraphon 1980);
Motel Nonstop (Supraphon 1982);
Highway & Country Road (Artia 1983);
Dům smíchu (Supraphon 1984);
Hráč (Apollo Records Comp. 1990);
Až mě andělé (Carrera 1990);
Best Of Petr Spálený (Supraphon 1993);
Andělé (Apollo Records Comp. 1993);
Jen mě vyzvi lásko na souboj (Apollo Records Comp. 1994);
Proč jsem tady (Apollo Records Comp. 1996);
Zvon šílencův (Bonton reedice 1996);
Podoby (Bonton reedice 1997);
Největší hity – Díky (Popron Music 1998);
Největší hity 2 – Dáma při těle (Popron Music 2000);
Na týhle planetě už zůstanu (Popron Music 2001);
...a ještě pár hitů (Popron Music 2003); Literatura
I. Lexika
EJ.
Kdo je kdo (Praha 2002).
II. Ostatní
red.: Petr Spálený (Melodie 1968, č. 1, s. 20).
Tůma, Jaromír: Petr Spálený (Repertoár malé scény 1968, č. 2, s. 13).
Bartík, Pavel: Petr, sláva a knír (Melodie 1969, č. 4, s. 109).
Černý, Jiří: Kdybych já byl knihařem (Melodie 1974, č. 1, s. 5).
Rejžek, Jan: Jen zdánlivý klid zasněného bernardýna (Melodie 1978, č. 3, s. 77).
Tůma, Jaromír: Vrtošivá štěstěna Petra Spáleného (Melodie 1981, č. 7, s. 197).
Tůma, Jaromír: Petr Spálený se drží zásady "hlavně nepobavit!" (Kavárna Pohoda 2003, č. 7).
Jaromír Tůma
Datum poslední změny: 13.7.2003