Tesař, Stanislav
Charakteristika: Muzikolog, pedagog a organizátor
Datum narození/zahájení aktivity:4.4.1940
Text
• Dílo •
Tesař, Stanislav, muzikolog, pedagog a organizátor, narozen 4. 4. 1940, Nová Říše (u Jihlavy).
Vystudoval Obchodní akademii (tehdy Vyšší hospodářskou školu) „Světlá“ ve Velkém Meziříčí (1954–58), po vojenské službě byl zaměstnán jako pracovník technické kontroly v podniku Domácí potřeby Brno (1961–63). Hudbu začal studovat na Státní konzervatoři v Brně (1963–69, hra na kontrabas u Julia Ventruby) a pokračoval v oborech hudební věda a sociologie na Filozofické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně (1969–73, hlavní učitelé Jan Racek, Bohumil Štědroň, Jiří Vysloužil, Jiří Fukač; diplomní práce České kancionály reformační doby. Metody klasifikace a systematizace jejich repertoáru; PhDr. 1976 na základě práce Cantus Unitatis Fratrum. Analýza repertoáru českého jednohlasu 16. století). Získal Herderovo stipendium od Stiftung F. V. S. Hamburg pro rok 1973, na zákrok československých úřadů se výjezd neuskutečnil. V letech 1973–78 byl stipendistou Českého hudebního fondu pro práci v Kabinetu hudební lexikografie při Katedře věd o umění FF UJEP a byl zde členem týmu připravujícího Slovník české hudební kultury (Praha 1997; pro publikaci zpracoval hesla officium, matutinum, laudy, prima, tercie, sexta, nona, nešpory, kompletář, teorie hudebního zápisu, kritika hudebního zápisu). Po dlouhou dobu pak působil jako koncepční a organizační pracovník České hudební společnosti (vedoucí sekretariátu), kde se zasloužil o konání celé řady seminárních akcí a jiných aktivit zejména na poli hudební výchovy. Byl pak 1988–90 zaměstnancem Svazu českých skladatelů a koncertních umělců (později krátce i Asociace hudebních umělců a vědců) a to jako tajemník v oblasti hudební vědy a kritiky; souběžně v roce 1990 byl i pracovníkem Ústavu pro hudební vědu AV ČR (později zde spolupracoval na nedokončeném projektu Akademický hudební slovník). Velmi významné a plodné pro oblast organizace hudební kultury a muzikologického bádání bylo jeho působení ve funkci ředitele Muzea české hudby (v rámci Národního muzea) v letech 1990–96, kde se mimo jiné zasloužil o zavedení digitalizace jako prostředku ochrany a prezentace pramenů a o řešení velmi naléhavé dislokační problematiky v první polovině devadesátých let.
Od roku 1996 zaměřil svou činnost pedagogicky a souběžně vyučuje muzikologické discipliny na katedře muzikologie UP v Olomouci a v Ústavu hudební vědy MU v Brně: přednáší dějiny starší hudby, teorii hudebního zápisu, úvod do studia gregoriánského chorálu, úvod do studia hymnologie, management v hudební kultuře a hudební pedagogiku. V Olomouci působil 1996–2003 jako zástupce vedoucího katedry, v Brně 1998–99 jako vedoucí ústavu. Absolvoval 1996 dva studijní pobyty ve Vídni a 1999 pobyt v Ústavu dějin církevní hudby univerzity v Greifswaldu. V letech 1996–97 realizoval na FF UP grantový projekt Fondu rozvoje vysokých škol Gregoriánský chorál v liturgické praxi církví české reformace 1450–1620, od 1999 dosud je na FF MU řešitelem grantového projektu Melodiarium hymnologicum Bohemiae. Je autorem stálé expozice Pavel a Antonín Vraničtí – dokumenty života a díla, instalované v klášteře premonstrátů v Nové Říši, připravil konference Korespondence jako muzikologický pramen a problém (Olomouc 1988), Digitalizace památek – metoda jejich ochrany a prezentace? (Olomouc 1999), Katalogizace jako teoretický a praktický problém muzikologické dokumentace (Olomouc 2000), Hudební pedagogika a výchova – minulost, přítomnost, budoucnost (Olomouc 2002). Redakčně zpracovává ediční řadu digitálních faksimilí Fontes monodici Bohemiae et Moraviae – 1. svazek: Vyšebrodský sborník č. 42; 2. svazek: Vodňanský kancionál 1537; 3. svazek: Poličský kancionál 1545; 4. svazek: Chrudimský latinský graduál 1530; 6. svazek: Klatovský graduál 1537; 7. svazek: Kolínský kancionál 1517; 8. svazek: Havlíčkobrodský kancionál; 9. svazek: Kancionál Jana Roha 1541; 10. svazek: Německý kancionál Michaela Weisseho 1531; 11. svazek: Německý kancionál Jana Roha 1544. Podílel se na redakční přípravě sborníků z pedagogických konferencí v Nitře (1984, 1986), editoval sborníky z muzikologických konferencí v Olomouci v letech 1998–2000: Kritické edice hudebních památek III (Olomouc 2000) a Kritické edice hudebních památek IV (Olomouc-Brno 2001).
Velmi rozsáhlou a záslužnou činnost vyvinul Tesař v oboru organizace hudebního života a to v různých dalších funkcích: byl 1971–78 tajemníkem mezinárodních hudebněvědných kolokvií při Mezinárodním hudebním festivalu Brno, 1992–98 členem poradního sboru Ministerstva kultury (1995–98 předsedou), 1993–95 členem vědecké rady Ústavu hudební vědy AV ČR, 1994–2002 členem prezidia České hudební rady (1998–2002 místopředsedou), dodnes je od 1995 členem redakční rady Hudebních rozhledů, od 1998 členem výboru Mezinárodního hudebněvědného kolokvia při MHF Brno, od 2001 členem výboru Nadace Leoše Janáčka, od 2002 předsedou Umělecké rady Uměleckého centra Univerzity Palackého v Olomouci.
Rozsahem i hloubkou svých aktivit představuje Tesař významnou osobnost české hudební kultury a v jejím rámci i muzikologie.
Dílo
Dílo literární
Knihy
Hudební pedagogika. Koncepce a aplikace hudebně výchovných idejí v minulosti a přítomnosti (s Jiřím Fukačem a Jozefem Verešem, Brno 2000, FF MU).
Sborníkové studie a časopisecké stati
Entwurf eines Katalogs des tschechischen Gesangs im 15. und 16. Jahrhundert (Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity H 9, Brno 1974, s. 27–36);
Systematizace a katalogizace jednohlasého repertoáru českých hudebních pramenů reformační doby (Universitas, Brno 1975, s. 29);
K možnostem využití SP v hymnologii (sborník Lidová píseň a samočinný počítač III, Brno 1975, s. 253–261);
Diplomové, disertační a habilitační práce z muzikologie, obhájené v ČSR v letech 1945–1973 (Hudební věda 13, 1976, č. 3, s. 257–286);
Situace v hudebním vzdělávání dětí školního věku (zpráva ze sociologického výzkumu) (Hudební rozhledy 38, 1985, s. 231–233).;
Nitra po roce… nejen české hudby (s Milošem Schniererem, Gramorevue 85, č. 9, s. 1);
Situace v hudebním vzdělávání dětí školního věku (sborník Hudební výchova v procesu formování vědomí mládeže socialistické společnosti, Praha 1986, s. 73–86);
K prověrce stavu estetické výchovy na základních a středních školách ( poznámky k výzkumu prováděnému MŠ ČR a MŠ SSR) (Hudební rozhledy 41, 1988, s. 56);
Nebezpečí osmého paradoxu (sborník Musica viva in schola 1985, Brno 1987, s. 19–28);
Od východisek let šedesátých k realitě let osmdesátých (s Ivanem Poledňákem, sborník Osnovy a učebnice hudobnej výchovy z hľadiska súčasných a budúcich potrieb, Praha-Bratislava-Nitra 1991, s. 47–55);
Hudební výchova v sousedních zemích (se Zuzanou Zatloukalovou a Katarínou Szakalovou, výše uvedený sborník, s. 225–238);
Hudební výchova v sousedních zemích (Hudební rozhledy 42, 1989, s. 376–380);
Jak dále v odborném hudebním školství? (Hudební rozhledy 42, 1989, s. 229–231);
Dvojí účtování aneb několik poznámek k setkání českých a slovenských muzikologů (Hudební rozhledy 42, 1989, s. 422–423);
Jak jsme na tom, aneb co se děje ( nebo spíše neděje) v československé hudební pedagogice? (Hudební rozhledy 43, 1990, s. 386–389);
Projekt des Inzipiten-Kataloges für das einstimmige Repertoire der tschechischen Gesangbücher des 16. Jhrdts. (Mitteilungen der Internationalen Gesellschaft für Liturgik und Hymnologie, Nr. 2, Kassel 1990);
Všechno je opravdu jinak (pokračování diskuse) (Hudební rozhledy 44, 1991, s. 236);
Will the Museum for Czech Music find a mode of self-assistance? (Music News from Prague 1992, Nr. 9–10);
Bemerkungen zum Thema „Comenius in der Musikgeschichte“ (sborník Johannes Amos Commenius und die Genese des modernen Europa, Bayreuth-Prag 1992, s. 233–235);
Museum for the Vranický Brothers (Music News from Prague 1993, Nr. 1–2, s. 10);
Hudba mezi bezmocí kulturní politiky a mocí trhu (Hudební rozhledy 46, 1993, s. 428–429);
Die Kultur zwischen der (Ohn)macht der Kulturpolitik und der Macht des Marktes oder die Deetatisierung der Kultur auf tschechisch (sborník Mitteilungen aus der internationalen Konferenz über Musik und Staat, Praha 1993, s. 108–113);
Deutsche Gesangbücher der Brüder-Unität im 16. Jahrhundert. Bemerkungen zu ihrer kulturhistorischen und soziologischen Problematik (sborník Volksmusikalische Wechselwirkungen zwischen Deutschen und Tschechen, Regensburg 1994, s. 125–133);
Das Kirchenlied – Bemerkungen zur Problematik der Migration und Massmedialendimension seines Repertoires (sborník Musicologica Olomucensia IV, Olomouc 1998, s. 101–107);
Ediční činnost české hudební vědy – bilance a perspektivy (sborník Kritické edice hudebních památek, Olomouc 1996, s. 12–23);
Odborná příprava na konzervatořích ve vztahu k vysokoškolským muzikologickým vzdělávacím programům (sborník Konzervatoře a odborné hudební vzdělávání, Praha 2000, s. 26–28);
Cyrilismus – administrativní princip nebo hnutí zdola? Dvě poznámky k doposud nenapsané historii jednoho hnutí (sborník Úloha spolkov, spoločností a združení v hudobných dejinách Európy, Trnava 2001, s. 148–156);
„Ad maiorem ecclesiae archiepiscopumque Pragensium gloriam“. Bemerkungen zu Nejedlýs Auffasung der Geschichte des husittischen Gesanges und der Deutung der tschechischen mittelalterlichen Musik überhaupt (sborník Colloquium Der Sinn /oder Un-Sinn?/ der Musikgeschichte des 20. Jahrhunderts, Praha-Brno 2001, s. 127–131);
Das Musikleben in Klosterlandschaft der böhmischen Länder. Bemerkungen zum Stand der wissenschaftlichen Erkenntnis (sborník Probleme der Migration von Musik und Musikern in Europa im Zeitalter des Barock, Sinzig 2000, s. 233–238);
Melodiarium hymnologicum Bohemiae – charakteristika projektu a současný stav příprav (sborník Kritické edice hudebních památek IV, Brno-Olomouc 2001, s. 145–154);
Nitranská tradice a současná česká hudební pedagogika (sborník Hudobno-pedagogické interpretácie 6, Nitra 2001, s. 24–31);
Paradigmenwechsel in der tschechischen Musikpädagogik? Versuch über eine Standortbestimmung (s Jiřím Fukačem, sborník Musicologica Olomucensia VI, Olomouc 2002, s. 63–73);
Olomoucká léta Pavla Vranického (sborník Kritické edice hudebních památek VI, Hudba v Olomouci I, Olomouc 2003, s. 93–101).
Ivan Poledňák Text
Datum poslední změny: 16.2.2009