Hudební oddělení Divadelního ústavu
Charakteristika: Instituce zaměřená na koordinaci a analýzu hudebního života v ČSR, na výchovné a dokumentační cíle
Datum narození/zahájení aktivity:0.0.1974
Datum úmrtí/ukončení aktivity:0.0.1995
Text
• Literatura •
Hudební oddělení Divadelního ústavu, instituce zaměřená na koordinaci a analýzu hudebního života v ČSR, na výchovné a dokumentační cíle, založeno 1974, zrušeno 1995, Praha.
Hudební odbor vznikl v roce 1974 a byl připojen k Divadelnímu ústavu. V tomto roce se ústav přestěhoval do Celetné ulice, kde sídlí dodnes. Počítalo se s postupným vytvořením samostatného Hudebního ústavu, ale do roku 1989 k tomu nedošlo. V polistopadové době hudební oddělení nenašlo novou koncepci pracovní náplně, navíc se jeho činnost křížila s jinými institucemi (např. s Hudebním informačním střediskem). Oddělení zaniklo v roce 1995 a jeho výstupy i význam nebyly dosud důkladně analyzovány a zhodnoceny.
Vybudováním hudebního oddělení Divadelního ústavu (HO DÚ) byl pověřen Jaroslav Šeda, který v roce 1974 musel opustit místo ředitele Supraphonu. V letech 1986-89 oddělení vedl Jiří Pilka, poté Stanislav Jareš. Odbor byl skrze Divadelní ústav podřízen hudebnímu oddělení Ministerstva kultury, pro které připravoval určité materiály. Jednalo se např. o hodnocení dramaturgických plánů orchestrů nebo o analýzy daných výseků hudební kultury v ČSR. Činnost oddělení se záhy rozrostla do nebývalé šíře, pracovala zde řada odborníků: Jaromír Kazda (teatrolog), Petr Novák (teorie a praxe tanečního umění, folklór), Zdeněk Stárek (sborová tvorba, právní normy v oblasti hudební kultury), Stanislav Jareš (hudební ikonografie), Jiří Berkovec (symfonické orchestry), Jiří Pilka (komorní soubory), Petr Vít (bibliografie českých knih o hudbě 1945–70). K řešení specializovaných úkolů oddělení využívalo externí spolupracovníky. Mnoho materiálů – hlavně kvůli spojení s Ministerstvem kultury – je zatíženo dobovým jazykem a ideologií, ovšem rozbory stavu hudebního života nezastírají problémy a slabiny v oblasti organizace, řízení a ekonomiky. Odbor spolupracoval také s Ústavem pro kulturně výchovnou činnost, Ústavem pro výzkum kultury atp.
Hudební oddělení Divadelního ústavu zdokumentovalo festival Pražské jaro, založilo fond skladeb české, slovenské a světové hudby, zabývalo se zvukovými záznamy díla Emila Františka Buriana. Mělo přehled o všech relevantních hudebních souborech a institucích. Z Šedovy iniciativy byla v roce 1975 založena Edice informací hudebního odboru Divadelního ústavu, která se zaměřovala především na publikace soupisového charakteru pro potřeby dramaturgů, publicistů, kulturních činitelů (evidence jubileí, úmrtí, výročí, ocenění apod.), vyšly zde i práce ve své době již zcela neaktuální (viz tituly Jaroslava Jiránka a Josefa Burjanka v soupisu literatury).
Odbor shromažďoval informace o české hudební kultuře se značnou soustavností, byl v neustálém kontaktu se Svazem českých skladatelů a koncertních umělců, Českým hudebním fondem, Ochranným svazem autorským, vypracovával pro tyto a další organizace (rozhlas, Národní divadlo apod.) různé expertízy. Dbal na vyrovnanost repertoáru, z materiálů hudebního oddělení lze dobře odečíst institucionální strukturu hudebního dění sedmdesátých a osmdesátých let. Z výzkumných projektů je třeba zmínit Analýzu zdrojů, postojů a potřeb současné hudební kritiky v ČSR s důrazem na praktické uplatnění výsledků (1982–84, její shrnutí podal Jaroslav Šeda v knize O hudební kritice v ČSR, Praha 1987). Ze spolupráce s Ústavem pro výzkum kultury vzešla práce Výhled vývoje české kultury do roku 1990 (sešit 21 – hudební kultura, Praha 1976), později oddělení předložilo výstupní zprávu Prognóza rozvoje české hudební kultury do roku 2000 (1979), v roce 1986 pohled prognostiků zabíhal až do roku 2020. S těmito úkoly úzce souvisel Šedův zájem o tzv. hudební praxeologii, která syntetizovala postupy dokumentační, sociologické a sociometrické s ohledem na kulturní politiku státu i pedagogické a prognostické vyústění. Celostátní oslavy Roku české hudby 1984 byly z pověření Ministerstva kultury organizovány hudebním oddělením Divadelního ústavu a za jejich teoretický podklad lze považovat Šedův koncept tzv. aktivní dramaturgie. Rok české hudby 1984 byl připravován několik let dopředu a jeho výsledky měly mezinárodní dosah.
Literatura
I. Lexika
ČSHS.
HSPK.
II. Ostatní
Šeda, Jaroslav: Výhled vývoje české kultury do roku 1990 (sešit 21 – hudební kultura, Praha 1976).
Šeda, Jaroslav: Hudební praxeologie (Sborník prací k 65. narozeninám prof. Josefa Burjanka, Brno – Praha 1980, ročník 7, s. 27–60).
Jiránek, Jaroslav: Socialistický realismus jako vůdčí ideově estetický princip naší současné hudební tvorby (Praha 1980).
Šeda, Jaroslav: Ideové zaměření Roku české hudby 1984 (Praha 1981).
Burjanek, Josef: Úvod do teorie uměleckého realismu (Praha 1982).
Šeda, Jaroslav: Hudební umění a jeho podíl na šíření kulturních hodnot (sv. 9, Praha 1986).
Šeda, Jaroslav: O hudební kritice v ČSR (Praha 1987).
Hudební věda III, 1988.
Šeda, Jaroslav: Významná výročí 1991-2000 (Praha 1990).
Vičar, Jan: Hudební kritika a popularizace hudby (Praha 1997)
Dorůžka, Lubomír: Panoráma paměti (Praha 1997).
Poledňák – Fukač2 2001.
Kopecký, Jiří: Jaroslav Šeda a hudební život poválečného Československa (Olomouc 2002, diplomová práce FF UP).
Jiří Kopecký Datum poslední změny: 28.3.2006