Jahelka, Ivo
Charakteristika: Písničkář
Datum narození/zahájení aktivity:18.7.1954
Text
• Diskografie • Literatura •
Jahelka, Ivo, písničkář, narozen 18. 7. 1954, Dačice.
Absolvoval právnickou fakultu University Karlovy v Praze a od 1978 se trvale věnuje advokátní praxi v Jindřichově Hradci (od 1992 působí též jako právní zástupce časopisu Folk & Country). První hudební zkušenosti sbíral již v rodišti v bluesové kapele, se svými unikátními zhudebněnými soudničkami se poprvé představil v pražském divadle Rubín v pořadu Mirka Kovaříka "Zelené peří" (pořad pro debutanty). Pro svůj jedinečný styl, jenž byl na české folkové scéně novum, se brzy stal vyhledávaným hostem folkových akcí, festivalů (Folkový kolotoč, Letokruh a jiné). V roce 1982 Jahelka získal nejvyšší ocenění v autorské soutěži festivalu Porta za píseň Cikánská balada, v 80. letech byl na Portě členem odborné poroty, jeho albový debut Soudili se vyšel 1985 ve vydavatelství Panton, v témže roce získal Jahelka cenu festivalu humoru Olomoucký tvarůžek. Úspěšnou písničkářskou dráhu na začátku 90. let na rok přerušil. To již měl za sebou vydání dalších čtyř LP (Výpis z rejstříku lásek, Písničky z pod taláru, Ať žije spravedlnost, Veselá revoluce). Na LP z roku 1992 In flagranti s ním spolupracovali Miloš Dvořáček (kytara) a Miloslav Dědek (foukací a tahací harmonika). Další Jahelkovo album Recidiva vyšlo 1995 (spolupracovali M. Dvořáček a J. Vyšohlíd), zatím poslední samostatné album Pojízdná soudírna (2001, s Jahelkou zde spolupracuje zejména multiinstrumentalista a bývalý člen uskupení Žalman a spol. Vojtěch Zícha a baskytarista skupin Devítka a Žalman a spol. Petr Novotný) vzniklo jako živá nahrávka při koncertech v Plzni a v Pardubicích v průběhu dubna 2001 (obsahuje dvanáct nových písní a perličky ze soudních spisů). Nejnovější Jahelkův počin, zpěvník s názvem Soudníček, mapuje tvorbu především posledních pěti alb. Obsahuje texty, notový záznam i s doprovodnými akordy celkem k 58 písním, plus vybrané příhody ze soudních síní a spoustu „protokoláčků“, tedy autentických výpisů ze spisů a protokolů z Jahelkovy bohaté sbírky.
Vyhraněný charakter tvorby i interpretace přinesl Jahelkovi označení „zpívající právník“. Vytvořil jakési moderní pokračování soudniček: vyhledává v soudních protokolech náměty ke svým písním a podává je formou humorných příběhů. V Jahelkových příbězích je tragika i tragikomika (Cikánská balada, Balada o úrazu snoubence Pepy), kvete v nich černý humor a peprný naturalismus (Balada o mezinárodní ostudě mysliveckého sdružení v Brodě, Případ nudisty Bédi Šulisty), strojí se úklady (Balada o devátém dopadení zloděje Bidla, Balada o rozhodujícím úderu šilhavého řezníka Josky), autor se však nevyhýbá ani milostné lyrice. V závěru soudniček je vždy spravedlnosti učiněno zadost, hříšníci jsou odhaleni, potrestáni a následuje poučení. Humor se zde snoubí s nadhledem, Jahelka umí dobře vygradovat pointu, ta obvykle zazní nečekaně. Strofy textu plynou za sebou ve vypravěčském stylu, najdeme v nich veršovanou strukturu (zejména refrén většinou obsahuje dobře zapamatovatelný rým, např: hlavice jaderná – děvčice nevěrná – vojna je nádherná nebo došky – nožky, velmi – helmy). Jazyk je důsledně stylový – anekdotický, příběh je podán živě, jadrně v obecné češtině či dialektu vybraném podle umístění děje písně. Jahelka často využívá zkratky, zvukomalebnosti či folklórních postupů (Balada o pozdním hasebném zásahu požárního sboru v Kostelní Řečici: tra dá jen tři kačky u stříkačky, tra dá zaplaťte to helmy, tra dá jen tři kačky u stříkačky, tra dá užijete velmi). Pěvecký projev je podřízen vyznění textu, čemuž odpovídá i přehledné hudební zpracování: pod vyprávěným či polozpívaným slovem zní kytarový doprovod (rozložené akordy nebo střídání basu na těžkou a akordických tónů na lehkou dobu). Také zpěv klade důraz na sílu a barvu slova, na zvýraznění vtipu (Jahelka na pódiu negestikuluje, neusmívá se, všechny efekty nechává písničkovému obsahu). Jeho vystoupení mají i osvětové ambice, písně nejen pobaví, ale i poučí (tak např. píseň Soudili se je volnou filozofickou úvahou nad smyslem práva v naší společnosti). Během vystoupení Jahelka své „balady“ glosuje, doplňuje citáty ze soudních síní a předsíní, policejních protokolů a jiných úředních dokumentů. Smyslem koncertů, jak sám říká, totiž není jen předvádět směšnosti života, ale naopak jejich prostřednictvím zvyšovat úroveň právního vědomí posluchačů. Vzdělávací aspekt má také jeho televizní pořad Neznalost neomlouvá, který vysílá Česká televize. Snaží se srozumitelnou formou přiblížit nejrůznější právní záležitosti, s nimiž se denně setkáváme, v každé části cyklu Jahelka nabízí píseň spjatou s danou tématikou, archivní filmové ukázky a originální perličky ze soudních spisů. Jahelka představuje na české folkové scéně originální typ písničkáře a to díky tematice, které se věnuje, i díky způsobu jejího zpracování.
Diskografie
I. Autorská alba
Soudili se (Panton 1985);
Ať žije spravedlnost (Panton 1989);
Veselá revoluce (Panton 1990);
Výpis z rejstříku lásek (6P 1991);
In flagranti (vlastní náklad 1992);
Recidiva (vlastní náklad 1995);
Pojízdná soudírna (vlastní náklad 2001).
II. Spolupráce
Mikrofórum pátrá (Panton 1984);
Porta ´82, 84, 85 (Panton 1982, 1984 a 1985);
Záchranáři z lidu (vlastní náklad 1998);
Tenisová akademie (Venkow 1999).
Literatura
I. Lexika
EJ.
II. Ostatní
Dobiáš, Jan: Brnkání na duši (Praha 1990).
Plachetka, Jan: Dokud se zpívá. Praktický průvodce po portovním parnasu (Západočeské nakladatelství 1991).
Jahelka, Ivo: Když se smějí paragrafy (Nakladatelství Madagaskar 1994).
Jahelka, Ivo: Minimum k soudu (Nakladatelství Olympia 1997).
Jahelka, Ivo: Soudníček (vlastní náklad 2001).
www.ivojahelka.cz
Helena Chaloupková Datum poslední změny: 29.3.2006