Janoušek, Slávek
(Janoušek, Miroslav)
Charakteristika: Písničkář, kytarista, skladatel
Datum narození/zahájení aktivity:9.9.1953
Text
• Diskografie • Literatura •
Janoušek, Slávek (vl. jm. Janoušek, Miroslav), písničkář, kytarista, skladatel, narozen 9. 9. 1953, Ústí nad Orlicí.
Hudbě se věnoval od mládí jako kytarový samouk, na gymnáziu byl členem bigbeatové, pak folkové kapely. Z ní vzniklo duo Jaroš + Janoušek, které vyhrálo první ročník soutěže sdružení Šafrán O ptáka Noha (1972). Při vysokoškolských studiích v Brně (učitelství předmětů český jazyk a výtvarná výchova) si našel nového spoluhráče, kytaristu Jana Purkyně. Po jeho brzké smrti (v jednadvaceti letech) Janoušek vystřídal několik spoluhráčů. V sezóně 1976–77 spolupracoval s brněnským Divadlem Na provázku. Po ukončení základní vojenské služby se v Brně usadil a psal písně pro různé tamní scény. Brzy začal hrát sám v Malém divadýlku Brno (recesní divadlo, které navazovalo na typ divadla, jež kdysi dělali Voskovec s Werichem) a psát také divadelní hry (Tálinskej trojúhelník). Práce na divadelních projektech se držel až do počátku 90. let. Tak např. v letech 1979–82 psal písně pro Malé divadýlko (k představením Jáma, Tálinskej trojúhelník, Dívčí válka, Revizorská koláž, Sámo, kupec franckoslovanský), písně psal také pro Divadlo X do hry Bertolta Brechta Hovory na útěku (1981), pro Divadlo bratří Mrštíků (Klauni z Avignonu, 1984), pro Pavla Zatloukala z Divadla jednoho herce (Hrom do toho, 1987), pro Divadlo Nepojízdná housenka (Jarmark ve Voloprtech, 1989) a jiné. Janoušek je rovněž autorem scénické hudby k inscenacím Ze života hmyzu (Naivní divadlo Liberec, 1989), Kolíbá se velryba a Zvířátka a petrovští (Divadlo Radost Brno,1990, resp. 1991) a Tim Tolar aneb prodaný smích (Činoherní studio Ústí nad Labem, 1992).
Samostatné písňové recitály začal opět připravovat od 1982. Pracoval šest let jako učitel na základní škole (český jazyk, výtvarná a hudební výchova), avšak poté, co ve dvojici s Lubošem Vondrákem byl oceněn interpretační Portou, ze školství odešel a začal se věnovat výhradně hudbě (1984). Úspěchy pokračovaly autorskou Portou za Kuchyňský rituál blues (1985), od 1986 pokračoval v písničkářské dráze samostatně. Doprovázeli ho Vlasta Redl, kytarista Miloš Makovský, skupiny Bokomara, Cimbal classic, hrál společně s Karlem Plíhalem a skupinou Nerez. Nově se objevuje s elektrickým houslistou Vojtou Kupčíkem (od 2000). Zvláštní kapitolou je hudební pospolitost trojice autorů-interpretů Zůstali jsme doma, kterou s Janouškem sestavili další dva osobití písničkáři Vlasta Redl a J. Samson Lenk. Společně koncertují od roku 1988 (např. i pro krajany v USA, 1998) a zatím vydali dvě alba: Zůstali jsme doma (Supraphon 1990) a Kde domov můj (BMG 1995).
Janoušek hraje převážně vlastní skladby, měl i období zhudebňování cizí poezie (např. Vladimír Holan Ptala se tě mladá dívka, dále Josef Kainar, Jan Skácel, Oldřich Mikulášek, beatnici a jiní), to se však na nahrávkách výrazněji neprojevilo. Na albu Tancuj a zpívej (1997) s Janouškem textařsky spolupracoval Jiří „moravský“ Brabec. V Janouškově tvorbě i interpretaci se zřetelně projevují vlivy z působení ve školství a v divadle. Bravurně ovládá jazyk, ze školního prostředí čerpá náměty k mnoha písním. Dramatičnost jeho projevu spočívá např. ve využití dialogů (Rozhovor s nádražákem, Klukovské války, Pochodové cvičení, Pětidenní šňůra), v umění vyprávět a často i uplatňovat jevištní prvky, interpretačně herecky dotvářet; dokáže citlivě přizpůsobit dramaturgii koncertu momentální atmosféře. Písně nepostrádají vtip a typický humor. V polovině 80. let, kdy působila celá řada výborných písničkářů, poutal především díky své originalitě, ať už šlo o způsob zpěvu, kytarovou techniku, relativně složitou stavbu melodií nebo pojetí textů. Už albový debut Kdo to zavinil (1988) zachytil v podstatě zralého, originálního autora; jednalo se zároveň o jedno z prvních alb nahraných v domácím studiu Ivo Viktorina (Gottwaldov, dnes Zlín). Ve známost sice Janoušek vešel humornými písněmi, v tvorbě však převažují písně závažnější (sám tento způsob označil „smích skrz slzy“). Díky jejich složitosti a jedinečnosti interpretace si Janouškovy písně lze jen stěží představit v podání někoho jiného. Jevištní nespoutanost, využití gest a mimiky a prokládání řetězce písní čtenými ukázkami pomáhají celkovému vyznění projevu inklinujícímu k divadelnosti, šansoniérství.
Charakterem svých prvních nahrávek se Janoušek zařadil k přestavitelům tzv. městského folku, reflektujícího mimo jiné problémy života v přelidněných a těsných velkoměstech (Řekni, co vidíš z okna, z novějších Ranní autobus). V novější době získává spíše lyričtější, intimnější polohu (Neopouštěj mě, Nerozlepený dopis). Mezi další náměty patří smysl lidského života a mezilidské vztahy (Mumie, Jakubovi, Sedm kroků přes kuchyň), nesmyslnost válek a vojenských cvičení (Slavný den, Klukovské války, Ve vlaku cestou tam, Pochodové cvičení, Nižší matematiky), civilizační problémy a aktuální stav společnosti (Divný suchý rok, Mumie, Imaginární hospoda, Kdo to zavinil). Janoušek vidí tragédii moderní doby skrytou v tragédii jedince, vytrženého z kořenů, z lůna přírody, společnosti, rodiny, okruhu přátel, např. ve třech písních z alba Odkud jdeš a kam se strefuje do fenoménu televize (Puklina, Lokální konflikt, Nádherný letní den). Pod veselým povrchem písně se často skrývá hlubší a zdaleka ne optimistický podtext (např. píseň Spokojená společnost = vize o nedobré budoucnosti konzumního světa; obdobně je tomu v případě vnějškově rozverného, ve skutečnosti však trpkého textu Klukovské války, či nejzpívanější písně Halleyova kometa). Charakteristické rysy najdeme především ve stavbě a skladbě textů, melodické nápady nejsou zpravidla příliš nosné. Mnohé písně nejsou striktně rozdělené na sloky a refrény, základním prvkem stavby Janouškovy písně je spontánní zpěvní fráze pevně vrostlá do hudby; obsahově nabité texty mu nedovolují zhudebňovat jednotlivá slova a tak zhudebňuje rozsáhlejší celky a vyjadřuje se v celých frázích (podobně je tomu u šansoniérské produkce); ty jsou plné neklidu, vnitřního napětí (Divný suchý rok: Člověku je nějak divně i mezi svýma a ani sad letos nerodil... Manhattan: Na střeše obchodního domu už chápu, že jsem byl boží rukou nahmatán). Janouškovy písně mají spád a napětí i ve volnějších tempech a zdánlivě nenáročných písních (Je to možný, tohleto), jeho projev působí hyperaktivně a optimisticky, nenapodobitelné je jeho „radostné vytržení" (např. v Tancuj a zpívej). Janoušek dokáže na mikroprostoru písničky excerpovat z pozorování života maximum (Mumie, Náš dům, Kdo to zavinil) a díky vrozenému hereckému talentu (a to i ve zpěvním projevu) a zřetelné dikci působí velmi sugestivně na své publikum. Coby jevištní praktik přesně kreslí prostředí, osoby i situace a „režíruje“ jejich pohyb. Textuje bohatým jazykem plným metafor, ale také kolokvialismů.
Janoušek pořádá od 1985 hudební festival v Ústí nad Orlicí (Muzikanti na plovárně alias Janouškovo Ústí) a od 1995 na hradě Svojanově (Svojanovská hláska). V průběhu 90. let pracoval ve výboru Ochranného svazu autorského, 1997 se odstěhoval za Brno na venkov. V současnosti nahrává (nejnovější album Letadlo vyšlo 2002 a je rockověji laděné) a vystupuje se skupinou Pěkná banda, kterou tvoří Vojta Kupčík (elektrické housle), Michael Vašíček (elektrická kytara), Tomáš Vundrle (baskytara) a Ladislav Šiška (bicí).
Diskografie
I. EP
Cesty (S. Janoušek a L. Vondrák, Panton 1986);
Imaginární hospoda (S. Janoušek, K. Plíhal, Nerez, Panton 1986);
Řekni, co vidíš z okna (Panton 1987).
II. Alba a samplery
Panton na Portě (Panton 1985);
Porta 1984, 1987, 1988, 1989 (Supraphon);
Kdo to zavinil (Supraphon 1988, reedice Sony-Bonton 1996);
J. S. Lenk, S. Janoušek – live (GZ Loděnice 1990);
Zůstali jsme doma (Supraphon 1990, reedice Universal-Venkow records 1999);
Odkud jdeš a kam (EMI-Monitor 1993);
Imaginární hospoda (live, FT Records 1994);
Rodinné al-bum (Slávek Janoušek a Michal Pospíšil, FT Records 1995);
Kde domov můj (BMG-Ariola 1995);
Tancuj a zpívej (Universal-Venkow records 1997);
Letadlo (BMG 2002). Literatura
I. Lexika
EJ.
II. Ostatní
Doležal, Ivan: Plnoletá Porta (Gramorevue 1984, č. 10, s. 16).
Plachetka, Jan: Dokud se zpívá. Praktický průvodce po portovním parnasu (Západočeské nakladatelství 1991).
Prokeš, Josef (ed.): Nebýt stádem Hamletů (Brno 1994).
Černý, Jiří: Albové milníky českého folku (Folk a Country 1996, č. 5, s. 20–21).
Helena Chaloupková Datum poslední změny: 29.3.2006