Bláha, Václav, skladatel a trumpetista, narozen 4. 5. 1901, Křečov (u Plzně), zemřel 22. 3. 1959, Příbram.
Vychodil obecnou školu a vyučil se tesařem. Neměl hudební vzdělání, byl samoukem ve hře na trubku a později i ve skladbě. Hudební základy pochytil od svého otce, jenž hrával v zájezdním hostinci na harmoniku lidové písně a kterého Václav spolu se svým bratrem Rudolfem doprovázeli na housle, trubku a trombón (bratr Rudolf Bláha se později uplatnil jako trombonista v symfonickém orchestru v Brně a také v Moravance Jana Slabáka). Václav Bláha zdokonalil svou hru na trubku praxí v mnoha menších kavárenských kapelách, orchestrech němých kin či vojenských a lidových hudebních tělesech, které formovaly jeho hudební vkus. Brzy přesídlil do Prahy, kde se v polovině třicátých let stal druhým trumpetistou orchestru R. A. Dvorského Melody Boys po boku Karla Vacka. Občas vypomáhal i hrou na harmoniku či housle. Začal také komponovat populární a lidovou hudbu. V této éře také vydal v nakladatelství R. A. Dvorského většinu svých skladeb, ať už v podobě gramofonových nahrávek či tiskem (1933─47). V období po roce 1945 dočasně řídil svůj vlastní taneční orchestr a pokoušel se o budovatelské a masové písně. Od padesátých let vydával své dílo v Orbisu a ve Státním nakladatelství krásné literatury, hudby a umění v Praze. V této době se začal věnovat skladbám pro děti. Těžištěm jeho tvorby ale především bylo moderní pojetí českého lidového a městského folklóru. Ke konci života se snažil také navazovat na lidové a obrozenecké tance (Kolečko, Křižák, Kucmoch, Šotyš). Jako skladatel byl silnější v instrumentální složce než v textové; coby textař uspěl spíše v tvorbě pro děti.
Jeho prvním skladatelským úspěchem bylo vydání polky Moje zlatá Anny (1933), která odstartovala jeho kariéru. Populárními se staly i další jeho polky, nejvíce Jetelíček u vody (1940), ale i Dokolečka dokola, Nechoď ještě spát, Čočovička, Nedělej si z toho nic nebo Včera jsem tě čekala. Stejně prosluly jeho valčíky Červená sukýnka (1943), Hvězdička a Tuláček. Psal také písně pochodové (Děvče jako růže), sousedské (Babička vzpomíná), mazurky, tanga, dětské písně (Tancovala žížala). Z jeho pera vyšly i populární melodie Kdo tě bude milovat a Ze dvorečka, ze dvora. Vydal rovněž zpěvník Dětské písně pro zpěv a klavír na texty Miloše Veselého (Praha 1951, Orbis 1957). Připravoval publikaci Škola hry na harmoniku, avšak v roce 1959 nečekaně zemřel při návštěvě Příbramska. Zanechal po sobě celkově na sedmdesát populárních písní.
I. Lexika
ČSHS.
EJ.
Trantina, Václav a kol.: Velký slovník osobností vědy a kultury příbramského regionu (Příbram 2001).
Vošahlíková, Pavla a kol.: Biografický slovník českých zemí (Praha 2004).
II. Ostatní
Hudební rozhledy (1955, 5, s. 247 a 1959, 7, s. 304).
Klára Kolofíková