Český hudební slovník osob a institucí

Vach, Ferdinand 1)

Vach, Ferdinand, skladatel, dirigent, sbormistr, hudební pedagog, zakladatel pěveckých sborů a organizátor hudebního dění, narozen 25. 2. 1860, Jažlovice (okr. Praha-východ), zemřel 16. 2. 1939, Brno.

Ferdinand Vach pocházel z učitelské rodiny a měl sedm sourozenců. V roce 1867 se rodina přestěhovala do Louňovic pod Blaníkem, kde se stal otec Josef Vach (1830–1906) řídícím učitelem. Hudbu za své povolání zvolili bratři Josef (kantor) a Emanuel (hudební pedagog). V mládí se živil Ferdinand Vach v Praze na Strahově jako vokalista-altista (1869–73), zpíval v chlapeckém sboru Žofínské akademie (zde poznal světskou sborovou tvorbu, 1871–73), vypomáhal v Týnském chrámu a u sv. Víta. Navštěvoval měšťanskou školu ve Vlašimi (1873–76) a varhanickou školu v Praze (1876). Pro nedostatek finančních prostředků studium ukončil 10. ledna 1877. Stal se podučitelem v Souticích (22. ledna 1877 – srpen 1878), Lešanech u Netvořic (1878 – 15. března 1880) a externě absolvoval učitelský ústav v Soběslavi (1879). V Bele Crkvi v Banátech (Srbsko, oblast Vojvodina) působil jako sbormistr na místě svého nemocného bratra Josefa (1880–82). Po návratu do Čech dokončil studium na varhanické škole (1882–85). Během studia byl varhaníkem a sbormistrem v Karlíně, v Besedě dělnické a ve Slavoji. Značně ho ovlivnily koncerty ruského pěveckého sboru Slavjanského (1884). Pedagogicky působil v hudebním ústavu Josefa Jandovského v Karlíně (1884 – duben 1886). Na několik měsíců se stal kapelníkem u kočovné divadelní společnosti Františka Pokorného (1886). Během hostování v Uherském Hradišti dostal nabídku z Kroměříže, kde poté působil jako ředitel (1. září 1886–95, 1899–1905) a sbormistr (1887–1905) hudební školy spolku Moravan. Od 25. září 1886 byl ředitelem kůru a kapelníkem při kolegiátním chrámu sv. Mořice v Kroměříži (do 1905). Pod vlivem ceciliánské reformy omezil v liturgii doprovod orchestru. Během působení v chrámu se věnoval kompozici duchovních skladeb pro potřeby kůru. V Kroměříži vyučoval zpěv na gymnáziu (založil zde pěvecký sbor, 1888–93, 1895–1905) a na učitelském ústavu (1891–1905). U pražské zkušební komise byl aprobován ve sborovém zpěvu, hře na housle (21. listopadu 1886), hře na klavír a hře na varhany (5. listopadu 1890). V Kroměříži komponoval scénickou hudbu a chrámové skladby, které sám dirigoval. V Moravanu nastudoval a provedl skladby Antonína Dvořáka (většinu za účasti skladatele): Hymnus (1887), Svatá Ludmila (1891), Requiem (1892) a Svatební košile (1904). Dále provedl skladby Bedřicha Smetany Česká píseň (1891), Z českých luhů a hájů (1903) a Hubička (1899), V studni Viléma Blodka (1888), Zmařenou nevěstu Karla Šebora (1892) a Starého ženicha Karla Bendla (1894). V roce 1900 uvedl Moravan premiéru Janáčkovy kantáty Amarus za řízení skladatele.
Spojením žáků čtvrtého ročníku učitelského ústavu (43) se staršími učiteli (17) vznikl Učitelský dorost pedagogia v Kroměříži, se kterým Ferdinand Vach poprvé vystoupil v sále Nadsklepí 30. července 1903. V srpnu uskutečnil první zájezd do východních Čech. V roce 1904 dostal tento spolek název Pěvecké sdružení moravských učitelů, které se Vachovou zásluhou rozvinulo v těleso s vynikající pěveckou a interpretační úrovní. S Vachem a Pěveckým sdružením moravských učitelů začal později spolupracovat Leoš Janáček, který pro ně vytvořil své vrcholné skladby pro mužský sbor (Maryčka Magdónova, 70 000, Kantor Halfar, Potulný šílenec). 1. září 1905 byl Vach již jako uznávaná osobnost hudebního života jmenován učitelem na učitelském ústavu v Brně. Vyučoval zpěv také na První české reálce (1908–14) a na varhanické škole v Brně (1907–09, 1918–19). 29. dubna 1913 byl jmenován profesorem. Na varhanické škole nastudoval například Stabat mater Emanuela D´Astorgy (1907) a Stabat mater Antonína Dvořáka (1911). S Pěveckým sdružením moravských učitelů koncertoval v Praze, Vídni (1905), Německu, Paříži, Švýcarsku a Rusku (1913). V roce 1912 založil Moravský smíšený sbor učitelský, se kterým poprvé veřejně vystoupil 25. února 1912. V době první světové války však byla velká část mužských členů sboru odvedena na frontu, takže z ženské části tělesa Vach ustanovil Sbor moravských učitelek (1915, od roku 1936 Vachův sbor moravských učitelek). I s tímto tělesem Vach uvedl v premiéře skladby Leoše Janáčka (ženské sbory Vlčí stopa a Hradčanské písničky).
Po první světové válce Vach obnovil činnost mužského i smíšeného sboru, které pod jeho vedením dosáhly uměleckého vrcholu. Byl jmenován dirigentem Filharmonického sboru Beseda brněnská (prosinec 1918 – podzim 1919), se kterým provedl například Věčné evangelium Leoše Janáčka (18. února 1919). Na brněnské konzervatoři vyučoval zpěv a dirigování (1. září 1920 – 30. června 1923). Na koncertním zájezdu v Itálii získal rytířský řád italské koruny (1923). 1. prosince 1925 odešel jako profesor učitelského ústavu do důchodu, dále však působil jako sbormistr u obou pěveckých sborů, které založil. S Pěveckým sdružením moravských učitelů slavil úspěchy ve Francii (1925), na Mezinárodní hudební výstavě ve Frankfurtu nad Mohanem (1927), v Jugoslávii (1928, jihoslovanský řád Sv. Sávy), Španělsku a Portugalsku (1932, řád Isabely Kastilské). V posledních letech Ferdinanda Vacha zastupovali Eugen Třasoň a Jan Šoupal, který se stal v roce 1932 hlavním dirigentem. Se Sborem moravských učitelek koncertoval Ferdinand Vach ve Vídni (1929), Polsku (1931) a Lotyšsku (1931). Získal Státní cenu československou, byl jmenován předsedou Klubu moravských skladatelů (1929), obdržel čestné uznání Filozofické fakulty Univerzity Karlovy (1930) a byl zvolen řádným členem České akademie věd a umění (23. května 1933). Jako dirigent řídil poslední koncert 27. října 1934 (rozhlasový koncert) a dirigentské funkce se vzdal 2. února 1935. Stal se čestným členem Moravanu v Kroměříži (1906), Sboru moravských učitelek (1922), Filharmonického sboru Beseda brněnská (1923), Pěveckého sdružení moravských učitelů (1930) a čestným občanem Kroměříže (1930). Po odchodu do důchodu se věnoval kompozici zejména instrumentální hudby (komorní a orchestrální). Byl pochován na Ústředním hřbitově města Brna.
Ferdinand Vach byl významným propagátorem české sborové tvorby (Pavel Křížkovský, Bedřich Smetana, Josef Bohuslav Foerster, Leoš Janáček), tvůrcem řady teoretických prací o sborovém zpěvu a vychoval řadu významných sbormistrů. Svou sbormistrovskou aktivitou zvýšil zájem soudobých skladatelů o sborovou tvorbu (Vítězslav Novák, Otakar Ostrčil, Václav Kaprál, Jan Kunc, Vilém Petrželka, Jaroslav Kvapil, Emil Axman a další). Při zkouškách věnoval velkou pozornost hlasové výchově, kladl důraz na domácí přípravu sboristů a vyžadoval interpretaci zpaměti. Díky jeho vlivu vzniklo později několik významných pěveckých sborů sestavených z učitelů (například Pěvecké sdružení pražských učitelů, 1909). Ferdinand Vach řídil s Pěveckým sborem moravských učitelů 788 koncertů (125 v zahraničí) a nastudoval 276 skladeb (249 od českých autorů). Věnoval se také kompoziční činnosti, která však zůstala ve stínu sbormistrovské. Největšího úspěchu dosáhl ve sborové tvorbě a kantátách, jejichž premiéry většinou sám řídil.