Poš, Vladimír, muzikolog, redaktor a hudební pedagog, narozen 8. 2. 1928, Praha, zemřel 10. 11. 2020, Salcburk (Rakousko).
Vystudoval klavír na pražské konzervatoři (absolvoval u Emmy Doležalové roku 1951) a hudební vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (diplomová práce Symfonická tvorba Jana Hanuše, 1963). Od roku 1953 pracoval jako hudební redaktor ve Státním nakladatelství krásné literatury hudby a umění, které se po reorganizaci v roce 1961 stalo Státním hudebním vydavatelstvím (zde byl až do roku 1966 v redakci knih o hudbě). V jeho redakci vyšla celá řada děl hudebně teoretických a pedagogických. Sám byl autorem Nauky o hudebních formách (1956 a 1961), Hudebních forem v taneční hudbě (1961), Instrumentálních hudebních forem a žánrů (1963), vydal publikaci Kniha o hudbě (1962), v níž je autorem řady kapitol z oblasti hudební teorie. Od roku 1964 vyučoval hudebně teoretickým předmětům na Státní konzervatoři hudby v Praze. V tomtéž roce se zúčastnil kongresu ISME v Budapešti a začal se intenzívně zabývat problematikou hudební výchovy na všeobecně vzdělávacích školách. S tím byla spjata i jeho iniciativa v propagaci Orffova Schulwerku u nás. Spolu s Pavlem Jurkovičem a Boženou Viskupovou na seminářích pro pedagogy po celé republice propagoval a uváděl v život Českou Orffovu školu, kterou adaptovali pro české prostředí (se svolením původního autora) Petr Eben a Ilja Hurník. Ta také vyšla za redakce Vladimíra Poše ve třech dílech (I. Začátky, II. Pentatonika, III. Dur moll) v letech 1968, 1969 a 1972 v nakladatelství Supraphon v Praze. Pro nakladatelství Panton připravil sborník Perspektivy Orffovy školy v hudební výchově a dvě knížky hudebních kánonů, spolu s Pavlem Jurkovičem Lidové písně s doprovodem orffovských nástrojů a vydal materiály z mezinárodních konferencí o hudební výchově let 1961–66. V roce 1970 Vladimír Poš emigroval do Rakouska a působil v salcburském Mozarteu – Orffově institutu. Od devadesátých let pravidelně zajížděl do Prahy, kde mimo jiné učil na konzervatoři intonaci a účastnil se konferencí a seminářů na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Trvale se ale usadil na penzi v Rakousku.
Dílo literární
Knihy (výběr)
Nauky o hudebních formách (Praha 1961);
Hudebních forem v taneční hudbě (Praha 1961);
Kniha o hudbě (Praha 1962, spoluautoři Václav Holzknecht, Miroslav Nedbal);
Instrumentálních hudebních forem a žánrů (Praha 1963);
Člověk potřebuje hudbu (Praha 1969, spolu s Václavem Holzknechtem a kolektivem);
Nová intonace, rytmus, sluchová výchova (Praha 11998, 21999).
Studie a stati (výběr)
Schulwerk Carla Orffa (in Člověk potřebuje hudbu, Praha 1969, s. 195–230).
I. Lexika
ČSHS.
II. Ostatní
200 let Pražské konzervatoře IV: V. Ze vzpomínek Vladimíra Poše (Hudební rozhledy, roč. 64, 2011, č. 5, s. 50–51).
Karel Steinmetz