Holub, Karel, houslista a hudební pedagog, narozen 30. 5. 1893, Rokycany, zemřel 1974, přesné datum a místo neznámé.
Hudební základy získal v rodných Rokycanech u ředitele kůru Ladislava Hovorky. V roce 1909 nastoupil na studia na pražské konzervatoři a roku 1915 studia ukončil jako vůbec první absolvent Jindřicha Felda. V témže roce byl povolán k vojenské službě a po převratu působil jako velitel československých dobrovolníků na Těšínsku a Ostravsku. Poté krátce pracoval jako učitel houslí v městské hudební škole v Táboře, kde mimo jiné roku 1919 uspořádal sjezd jihočeských hudebníků.
Téhož roku odjel na dlouhá léta do Bělehradu, kde se osobně zasloužil o založení tamní filharmonie. Stal se jejím koncertním mistrem a tuto funkci zastával po celá léta strávená v Jugoslávii i v orchestru bělehradské opery. V roce 1923 začal působit také jako profesor na bělehradské konzervatoři. Na tomto ústavu zavedl a šířil Ševčíkovu metodu a vychoval zde mnoho žáků. Zasloužil se o založení několika komorních souborů a společně s Janem Vittmanem a Vilémem Janotlem vytvořil komorní uskupení České trio. Vystupoval také jako sólista, kdy jej na klavír doprovázela jeho žena Vlasta Holubová, studentka Josefa Jiránka. Jeho repertoár, sólový i komorní, tvořily skladby Ludwiga van Beethovena, Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka, Jeana Sibelia, Josefa Suka, Vítězslava Nováka či Viléma Petrželky. Jeho přičiněním byla poprvé v Jugoslávii provedena Smetanova Má vlast, uspořádán festival české hudby a poprvé uvedena operní díla Dvořákova, Smetanova či Janáčkova. V neposlední řadě je také zakladatelem a čestným členem hudební organizace Savez muzičara.
V roce 1937 opustil Bělehrad a vrátil se zpátky do rodné vlasti. V sezóně 1937/38 se stal koncertním mistrem ostravského rozhlasového orchestru. Mezi lety
ČSHS.
PHSN.
II. Ostatní
Hudební zpravodaj (6, 1937, č. 7, s. 5).
Lidové noviny (21. 7. 1943).
Žídek, František: Čeští houslisté tří století (Praha 1979).