Český hudební slovník osob a institucí

Hammerschmidt, Andreas

Hammerschmidt, Andreas (též Hammerschmid, Hammerschmied), skladatel a varhaník, narozen 1611/1612, Most (Brüx), zemřel 29. 10. 1675, Žitava (Zittau).

Přesné datum narození Andrease Hammerschmidta dnes není známo, protože farní knihy z protestantského kostela v severočeském Mostě, vedené v letech 1609–22, se nedochovaly. Jeho otec, Hans Hammerschmidt (1581–1636) pocházel z Carthause u lužické Žitavy, avšak pracoval jako sedlář v Čechách, nejprve v Žatci a od roku 1610 v Mostě. Kvůli rekatolizaci po bitvě na Bílé Hoře odešla rodina někdy mezi březnem a srpnem 1626 do Saska a v roce 1629 se Hans stal svobodným občanem města Freibergu. Z těchto let není o Andreasovi nic známo a nevíme ani, u koho se vzdělával v hudbě, neboť se o něm nenachází zmínka ani v seznamech freiberského gymnázia. Ve Freibergu působili vynikající hudebníci, jako např. Christoph Demantius, který zde byl v letech 1604 až 1643 kantorem, či varhaníci Balthasar Springer, Christoph Schreiber a Stephan Otto. Spojení je známo pouze s posledně jmenovaným, neboť s Hammerschmidtem udržovali přátelský vztah, což dokládá oslavná Ottova báseň Kronen Krönlein z roku 1648. Jako Hammerschmidtův učitel by mohl přicházet v úvahu Schreiber, neboť Andreas se stal postupně nástupcem na dvou místech, kde Schreiber působil.

V červenci 1633 byl Hammerschmidt jmenován varhaníkem na dvoře hraběte Rudolfa von Bünau na zámku Weesenstein v Sasku, kde působil rovněž Stephan Otto jako kantor. Již následujícího roku se však uvolnilo místo ve freiberském Petrikirche, neboť Christoph Schreiber odešel do Žitavy. Hammerschmidtova žádost, podaná 9. října 1634, byla vyřízena kladně 8. prosince, ale do funkce byl oficiálně uveden až v červenci 1635, protože musel ještě dostát svým povinnostem na předchozím místě. Získáním tohoto varhanického postu se stal hlavním městským varhaníkem, jeho plat se však pohyboval na velmi nízké úrovni. V této době vydal tiskem svoji první sbírku Erster Fleiss (1636), věnovanou místnímu starostovi a radním. Pravděpodobně zde zkomponoval také první část svých Musikalische Andachten (1639) k bohoslužebným potřebám v Petrikirche. V tomto kostele se také 22. srpna 1637 konala jeho svatba s Ursulou Teuffel, dcerou pražského obchodníka Martina Teuffela, s níž měl šest dětí.

Když v roce 1639 zemřel Schreiber, stal se Hammerschmidt jeho nástupcem na místě varhaníka v žitavském Johanniskirche. S freiberskou městskou radou se rozloučil děkovným dopisem z 18. září 1639 a zbývajících 36 let svého života strávil v lužické Žitavě. Právě zde Hammerschmidt rozvinul svoji vrcholnou tvůrčí činnost, která je však kvůli požáru města roku 1757, kdy shořely všechny písemnosti, jen málo zdokumentována. Jeho kolegy v té době byli Simon Crusius, kantor a učitel v gymnáziu Johanneum, a Christian Keimann, rektor této školy. Povinností varhaníka bylo komponování a vedení hudby k bohoslužbám a práce se sólisty školního sboru, který vedl kantor, a instrumentalisty. Jako jediný hudebník ve městě, jenž mohl poskytnout vzdělání ve hře na klávesové nástroje, měl také řadu žáků. Jeho kompozice se staly velmi oblíbené, což dokládá řada tisků, a Hammerschmidt je dodnes považován za jednoho z předních skladatelů protestantské duchovní hudby. Johann Rist jej v roce 1655 nazval „světově známým panem Hammerschmidtem“. Byl však také ceněn pro své znalosti varhan a býval zván na přezkoušení varhan, např. roku 1642 do Budyšína či 1659 a 1672 do Freibergu. Ačkoliv až do své smrti zůstal v Žitavě, jsou doloženy cesty po saských a lužických městech (Budyšín, Drážďany, Freiberg, Lipsko, Zhořelec). O vážnosti, které se těšil, svědčí, že městská rada jej jmenovala obecním a lesní superintendentem ve Waltersdorfu an der Lauscha. Díky všem těmto okolnostem získal dobré hmotné zajištění. V roce 1656 zakoupil dům v ulici Webergasse naproti kostelu, k němuž připojil též zahradu, a roku 1659 získal též pozemek za městem, kde si vystavěl letní dům. Jeho pohřeb 3. listopadu 1675 byl velmi hojně navštíven a na náhrobek mu byl vytesán nápis „Orfeus ze Žitavy“.

Předmluvy sbírek a dochované dopisy prozrazují, že Hammerschmidt byl velice vzdělaným mužem. Ve svém bohatém díle se zaměřoval především na duchovní hudbu a publikoval přes čtyři stovky děl ve čtrnácti sbírkách. Vedle mší se jedná o madrigaly, kantáty, moteta, chorály a koncerty. Jeho hudební jazyk vycházel z moderního koncertantního stylu, který dokázal obohatit o osobitou instrumentaci a pozoruhodnou melodickou invenci. Nejčastěji Hammerschmidt pracoval s formou moteta, duchovního koncertu a árie. Specifickým typem kompozice jsou dialogy, v nichž zhudebnil biblické texty, Příkladem těchto dialogů jsou např. sbírky Musikalische Andachten (1639–52/3) a Gespräche über die Evangelia (1655, 1656). Jako skladatel se však nevyhýbal ani světským žánrům, zejména písním a tancům, které vyšly tiskem v několika sbírkách.