Janků, Hana, pěvkyně a pedagožka, narozena 25. 10. 1940, Brno, zemřela 28. 4. 1995, Vídeň.
K hudbě měla vztah již od mládí, ráda zpívala v různých příležitostných sborech a souborech, pravidelně v brněnském kostele Nanebevzetí Panny Marie v Zábrdovicích. Od roku 1954 studovala na Hudební škole Jaroslava Kvapila, která měla oddělení pro přípravu učitelství hudby. Jejím prvním pěveckým pedagogem se stal Burian Burja a na poslední dva roky ji přijala do své třídy Hedvika Ryšánková. Po závěrečném celovečerním koncertu, který se konal 26. května 1959 v Besedním domě v Brně, se stala nakrátko členkou brněnského operního sboru, ale už v prosinci 1959 dostala smlouvu sólistickou. Poprvé vystoupila pod Jílkovou taktovkou jako Mladá kněžna v Novákově Lucerně, později v původní premiéře brněnského skladatele Františka Suchého, v níž vytvořila titulní postavu Maryly (10. června 1961). Šedesátá léta byla obdobím jejího uměleckého růstu, při kterém se setkávala především s díly Bedřicha Smetany (role: Blaženka, Hospodská, Jitka, Vendulka, Anežka, Hedvika, Krasava, Mařenka), Antonína Dvořáka (Julie v Jakobínovi, Rusalka), ale i Wolfganga Amadea Mozarta (První dáma v Kouzelné flétně, Hraběnka ve Figarově svatbě), Bohuslava Martinů (Kateřina v Řeckých pašijích), Leoše Janáčka (Barena v Její pastorkyni), Sergeje Prokofjeva (Doňuša ve Vojně a míru; Sestra v Ohnivém andělovi), Jana F. Fischera (Sousedka v opeře Romeo, Julie a tma) a dalších skladatelů. V roce 1964 připravil brněnský soubor ke dvojímu výročí Bedřicha Smetany ojedinělou událost: souborné provedení jeho scénického díla (1. - 8. března 1964). Vystoupila v něm jako Jitka, Hedvika, Anežka, Krasava a vytvořila i první brněnskou scénickou Violu ve skladatelově nedokončeném operním torzu.
Nový pohled na možnosti zpěvaččina pěveckého vývoje přinesla Leonora z Verdiho Trubadúra (19. září 1964). První setkání s italskou operou potvrdilo její mimořádnou disponovanost pro tuto oblast operní tvorby, která se v budoucnu měla stát její doménou. V roce 1965 nastudovala Pucciniho Turandot pro Slovenské národní divadlo v Bratislavě, o rok později zazněla Turandot v Drážďanech, pod vedením Kurta Sanderlinga. Zlomový okamžik v její dosavadní kariéře nastal v roce 1967, kdy vyhrála konkurz na titulní Turandot v milánské La Scala (jako alternantka za švédskou sopranistku Birgit Nilsson). Dne 16. dubna 1968 pak s úspěchem v Teatro alla Scala v Miláně vystoupila, řídil francouzský dirigent Georges Prêtre.
K další mimořádné události došlo na domácí půdě. Státní divadlo Brno pohotově zareagovalo na dramatické události po 21. srpnu 1968 a otevřelo novou sezónu 1968/69 Smetanovou Libuší – s Hanou Janků v titulní roli. V únoru 1969 zpívala s velkým ohlasem v Národním divadle v Praze Turandot, následoval debut ve Stuttgartu, v Teatro Colón v Buenos Aires a na Wiener Festwochen, opět v roli Turandot, dále první nastudování Turandot ve veronské Aréně. V září 1969 vystupovala s mateřským souborem jako Mařenka ve Smetanově Prodané nevěstě na Aténském festivalu a zbytek roku strávila ve Vídni, kde kromě Turandot zpívala pod taktovkou Josefa Kripse Miladu ve Smetanově Daliborovi. Od roku 1970 byla už zahraniční vystoupení natolik četná, že si vybudovala druhý domov v Düsseldorfu. V Německé opeře v Západním Berlíně nastudovala pod Lorinem Maazelem Leonoru ve Verdiho Síle osudu, v Düsseldorfu společně s českým emigrantem, režisérem Bohumilem Hrdličkou Verdiho Toscu, Straussovu Ariadnu na Naxu, jako Tosca se představila v Hamburku, v Berlíně, v Mohuči i v Brně a v Mannheimu. Se souborem pražského Národního divadla zpívala Smetanovu Miladu v Curychu, v Palermu Turandot, do Hamburku se vrátila jako Leonora ze Síly osudu, pro Brusel nastudovala Turandot, kterou debutovala rovněž na Florentském hudebním máji, v Mannheimu a v Terstu. Do Berlína se vrátila jako Turandot i jako Leonora v poloscénickém nastudování Trubadúra (režie Herbert von Karajan), představila tam Alžbětu z Valois, nově nastudovanou v Düsseldorfu, Turandot zpívala v Nancy, Cincinnati a v Mexiku, Toscu ztělesnila v Bernu, v San Francisku a v Paříži.
Významný předěl zaznamenal rok 1973, kdy se rozhodla pro emigraci. Spolupracovala s německými scénami, častým hostem byla v Itálii. V Římě pod Lovro von Matačićem vytvořila Turandot, poprvé byla jako Tosca hostem v Caracallových lázních, v Terstu nastudovala Ponchielliho Giocondu, se kterou se po boku Carlo Bergonziho vrátila do veronské Arény, dále ji zpívala v Berlíně, společně s Turandot na festivalu v Las Palmas, do Caracallových lázní se opět vrátila, tentokrát jako Turandot. V Římě pod vedením Lovro von Matačićem uvedla první wagnerovskou roli v zahraničí, Kundry v Parsifalovi, za kterou získala v anketě kritiků časopisu Orpheus Cenu za nejlepší ženský debut v sezoně 1973/74 a umístění v anketě mezi desítkou nejoblíbenějších pěvkyň roku. Kundry následně uvedla v Berlíně, v Düsseldorfu a v Karlsruhe. Italský repertoár rozšířila o Mascagniho Santuzzu v Sedláku kavalírovi (Frankfurt nad Mohanem, Flensburk, Vídeň) a Lady Macbeth ve Verdiho opeře Macbeth (Frankfurt nad Mohanem), do Barcelony se po deseti letech vrátila jako Leonora ze Síly osudu, ve Vídni uvedla Toscu a Alžbětu z Valois ve Verdiho opeře Don Carlos, v Karlsruhe představovala Brünnhildu ve Wagnerově Siegfriedovi, oživení zaznamenal düsseldorfský návrat k Dvořákově Rusalce (Cizí kněžna).
Po roce 1990 přijížděla z Vídně do Brna, aby zde navázala čilé styky s českým hudebním životem. Koncertovala v Janáčkově divadle, kde byla při slavnostním večeru, jí věnovanému, jmenována čestnou členkou Zemského divadla v Brně (1990), vystoupila na Mezinárodním hudebním festivalu (Dvořákovo Requiem), představila se i jako interpretka komorního písňového repertoáru, organizovala, besedovala, natáčela v Československém rozhlase i v Československé televizi a vyučovala na brněnské JAMU.
Předností jejího pěveckého projevu byla dokonalá srozumitelnost slova a dokonalá technika. Její vysoký kovový svítivý soprán byl mimořádně mohutný, takže bez námahy i v těch nejvyšších polohách přezpíval zdvojené sbory a orchestry. V zahraničí byl označován jako démantový, grandiózní, famózní, nepřekonatelný atd. Mezi nejžádanějšími a nejčastějšími rolemi byly však po celou dobu působení v zahraničí hrdinky italské, především obě Leonory, Tosca, Gioconda a především Turandot. Jen v této roli jí byli partnery Gianfranco Cecchele, Amedeo Zambon, James King, Ludovico Spiess, Plácido Domingo, Charles Craig, Guy Chauvet, Glade Peterson, Gastone Limarilli, Flaviano Labò, Pedro Lavirgen, William Holley, Francisco Lázaro, Giorgio Merighi, Franco Corelli a další. Vystupovala s řadou dirigentů představující špičkové umělce té doby: Kurt Sanderling, Wolfgang Bothe, Georges Prêtre, Oliviero De Fabritiis, Berislav Klobučar, Francesco Molinari-Pradelli, Antonino Votto, Luigi Toffolo, Lovro von Matačić, Alberto Erede, Giuseppe Patanè, Zubin Mehta a jiní.
Smetana, Bedřich: Dalibor (role: Jitka) ( Supraphon 1968);
Puccini, Giacomo: Tosca. Scéna z 3. dějství Ah! Franchigia a Floria Tosca - Com´e lunga l´attesa! (Düsseldorfský symfonický orchestr, Giuseppe Patanè, - 50 let Německé opery na Rýně, live nahrávky z let 1956 – 2006);
Schoeck, Othmar: Penthesilea (role: Prothoe) (Symfonický orchestr rozhlasu v Kolíně nad Rýnem, Zdeněk Mácal, BASF /Harmonia Mundi: 1973);
Dvořák, Antonín: Rusalka (role: Cizí kněžna) (Düsseldorfský symfonický orchestr, Peter Schneider, záznam představení z 22.2. 1975);
Puccini, Giacomo: Turandot (role: Turandot) (Düsseldorfský symfonický orchestr, Alberto Erede, záznam přestavení 22. 3. 1975);
Puccini, Giacomo: Turandot (role: Turandot) (Orchestr a sbor Arena di Verona, Giuseppe Patanè, záznam představení 21. 8. 1975 LP);
Puccini, Giacomo: Turandot – In questa Reggia – Vstupní árie Turandot (Supraphon 2003);
Hana Janků: Operní recitál (Radioservis 2016);
Smetana, Bedřich: Libuše (role: Libuše) (Radioservis 2018).
Live záznamy
Puccini, Giacomo: Turandot (Oliviero Fabritiis, Kalaf Ludovico Spiess, Buenos Aires 7. 5. 1969);
Puccini, Giacomo: Turandot (Francesco Molinari Pradelli, Kalaf Ludovico Spiess, Arena di Verona, 1. nebo 7. 8. 1969);
Puccini, Giacomo: Tosca (Nino Sanzogno, San Francisco, 27. 10. 1972);
Puccini, Giacomo: Turandot (Alberto Erede, Kalaf Francisco Lazaro, Duisburg, 22. 3. 1975);
Puccini, Giacomo: Turandot (Alberto Erede, Kalaf Francisco Lazaro, Düsseldorf 25. 4. 1975);
Puccini, Giacomo: Turandot (Zubin Mehta, Kalaf Giorgio Merighi, Berlín, 22. 6. 1975);
Puccini, Giacomo: Turandot (Giuseppe Patanè, Kalaf Plácido Domingo, Arena di Verona, 26. 7. 1975);
Puccini, Giacomo: Turandot (Giuseppe Patanè, Kalaf Plácido Domingo, Arena di Verona, 31. 7. 1975);
Puccini, Giacomo: Turandot (Giuseppe Patanè, Kalaf Franco Corelli, Arena di Verona, 18. 8. 1975);
Puccini, Giacomo: Turandot (Giuseppe Patanè, Kalaf Franco Corelli, Arena di Verona, 21. 8. 1975).
Herenová, Petra: Hana Janků (propagační leták, Státní divadlo v Brně, patrně v roce 1969).
Fukačová, Jitka: Hana Janků – kariéra talentu, mládí a odvahy (Opus musicum 1971, č. 1).
Fukačová, Jitka: Hana Janků – dobře utajená hvězda. Příběh světové slávy i zapomnění velké české pěvkyně (Brno 2022).
Jitka Fukačová