Kubín, Rudolf
Charakteristika: Skladatel, rozhlasový pracovník a organizátor
Datum narození/zahájení aktivity:10.1.1909
Datum úmrtí/ukončení aktivity:11.1.1973
Text
Kubín, Rudolf, skladatel, rozhlasový pracovník a organizátor, narozen 10. 1. 1909, Ostrava, zemřel 11. 1. 1973, tamtéž.
Narodil se v rodině holiče a lidového muzikanta Rudolfa Kubína a Františky roz. Piotrowské jako mladší ze dvou dětí. Otec si musel z existenčních důvodů přivydělávat hrou v kavárenských a hostinských kapelách, v roce 1912 přijal zaměstnání jako kapelník závodní hudby při textilní továrně v Okuši v ruském záboru Polska, za první světové války, před mobilizací a pak po návratu ze zajetí 1919 působil jako kontrabasista ostravské německé opery. Malý, hudebně nadaný Rudolf získal hudební základy v rodině – hrál na violoncello v rodinném triu se starší sestrou (klavír) a s otcem (housle). Jako patnáctiletý (1924) byl přijat do violoncellové třídy Julia Junka na pražskou konzervatoř (u přijímacích zkoušek hrál první větu Haydnova koncertu D dur). V Praze se seznámil s proudy meziválečné hudební avantgardy (v letech 1925–27 navštěvoval Hábovy kompoziční kurzy čtvrttónové hudby; zde např. vznikly Suity pro čtvrttónový klavír op. 1 a 3, Fantazie pro čtvrttónový klavír op. 2 a 4, Pět skladeb pro violoncello, Fantazie pro čtvrttónový klarinet a klavír, op. 5, Smyčcový kvartet). Roku 1926 hrál Erwin Schulhoff jeho skladby v Berlíně a další úspěšná provedení se uskutečnila v Budyšíně, Zhořelci, Frankfurtu nad Mohanem, Kolíně nad Rýnem, Ženevě a Paříži. Stejně příznivě bylo hodnoceno Kubínovo dílo v oboru zábavné hudby; zvláště byla oceňována jeho mnohostrannost.
Nutnost vlastní obživy v Praze ho přinutila k odchodu z konzervatoře (1927) a ke hraní v kavárnách či biografech a posléze (1929) k přijetí místa violoncellisty Pražského rozhlasového orchestru, řízeného Otakarem Jeremiášem. Poslechem a hraním se zde soustavně setkával s nejnovější evropskou tvorbou. V Praze se díky Aloisi Hábovi sblížil se skladateli sdruženými ve spolku Přítomnost. V letech 1933–35 byl rozhlasovým hudebním režisérem v brněnském rozhlase. Pak se vrátil do svého rodného kraje a zde potom působil až do konce svého života (nejprve jako rozhlasový režisér, skladatel a pak hlavně jako kulturně-politický a organizační činitel ostravského hudebního života). Na Ostravsku se věnoval studiu valašského a lašského hudebního folkloru a později i lidové hudby zdejšího hornického prostředí.
Na konci třicátých a ve čtyřicátých letech se vyhranil jeho skladatelský sloh jak ve vokálních dílech, tak zvláště v tvorbě symfonické. V padesátých letech se aktivně zapojil do práce Svazu československých skladatelů (v roce 1950 se stal jedním z místopředsedů, o rok později založil ostravskou svazovou odbočku a byl jejím dlouholetým předsedou, 1953 byl jedním z hlavních spoluzakladatelů a prvním ředitelem Vyšší hudebně pedagogické školy (3. 8.1953 – 30. 9. 1954 a 3. 2. 1958 – 3. 1. 1960), ze které se za jeho druhého ředitelského období v roce 1959 stala ostravská konzervatoř. Kubín založil a řídil Hornický umělecký soubor (1949) a také stál u zrodu Ostravského symfonického orchestru (založen 1954), pozdější Janáčkovy filharmonie. V závěrečné tvůrčí a životní fázi po roce 1968 žil, již nemocen, spíše v ústraní většinou ve Frenštátě pod Radhoštěm a zde se vracel k reminiscencím na předcházející životní a tvůrčí etapy v posledních svých dílech (zvl. v Symfonii – Reminiscenci, Koncertantní symfonii pro violoncello a orchestr nebo v operetě Heva).
Zvláště v padesátých letech vykonal Rudolf Kubín pro kulturní Ostravu nesmírně velký kus práce, neboť se mu zvláště obezřetnou politikou a vahou své umělecké osobnosti podařilo prosadit vybudování profesionální základny koncertního umění i hudebního školství na Ostravsku. Po Janáčkovi byl nejvýraznější skladatelskou osobností 20. století pocházející ze severomoravského regionu a s výjimkou jedenáctiletého pobytu v Praze a Brně zde také tvořil celý svůj život. Stylová paleta jeho skladatelské činnosti, stejně jako mnohotvárnost hudebního jazyka, jímž se vyjadřoval, byly neobyčejně bohaté. Zasáhl prakticky do všech hudebních žánrů, od příležitostných skladbiček pro dechové, taneční a folkloristické soubory přes operety, instrumentální koncerty, skladby komorní, kantáty, cyklus symfonických básní Ostrava až po celovečerní operu Naši furianti (napsal mimoto také v roce 1931 první českou rozhlasovou operu Letní noc). V jeho dílech najdeme výtečně zužitkovanou důvěrnou znalost čtvrttónové hudby Hábovy, výbojů expresionistů (atonalitu, bitonalitu apod.), šostakovičovsko-mahlerovského symfonismu i janáčkovského uměleckého přetavení lašského a valašského hudebního folkloru, znalost lidovky, jazzu i dobového repertoáru kavárenských kapel.
Dílo
(Poznámka: Skladatelské dílo Rudolfa Kubína čítá v úplnosti skoro 300 dokončených opusů /kromě řady úprav vlastních skladeb/. Relativně úplný seznam uvádí Vladimír Gregor v níže uvedené monografii.)
Komorní
Skladba pro violoncello a klavír, 1920;
Klavírní trio, 1922;
Suita pro čtvrttónový klavír, op. 1, 1925;
Fantazie pro čtvrttónový klavír, op. 2, 1925;
Smyčcový kvartet č. 1, 1925–26;
Pět skladeb pro čtvrttónové violoncello a klavír, 1926;
Dvě improvizace pro klavír, 1926;
Suita pro čtvrttónový klavír, op. 3, 1927;
Fantazie pro čtvrttónový klavír, op. 4, 1927;
Fantazie pro čtvrttónový klarinet a klavír, op. 5, 1927;
Malá suita pro klavír, 1927;
Stříbrná svatba. Suita pro klavír, 1928;
Ballada pro 4 violoncella, 1932;
Scherzo pro dva klarinety a klavír, 1932, F. Kudelík, Praha 1933;
Dolorosa (Méditation) pro 4 violoncella (též pro smyčce nebo varhany sólo), 1930–32;
Jazzety pro klavír-sólo (Tobogan, Automat, Tingl-tangl, Oceán), 1940, F. Kudelík, Praha 1940;
Nonet (věnováno Českému nonetu), 1944;
Valašský rok. Cyklus klavírních skladeb (Podzim, Léto, Moderato, Grave), 1956;
Concertino pro kontrabas a oktet, 1968;
Dvě improvizace pro violoncello, harfu a varhany, 1968;
Malá suita pro violoncello sólo, 1970;
Malé trio pro housle, violu a violoncello, 1971;
Concertino pro smyčcový kvartet, 1971.
Orchestrální a koncertantní
Prolog. Předehra pro orchestr, 1929;
Česká píseň a tanec pro orchestr, 1932;
Symfonieta pro velký orchestr a varhany, 1936, LP Panton: Symfonický orchestr Československého rozhlasu/Miloš Konvalinka;
Koncertantní symfonie pro 4 lesní rohy a smyčcový orchestr, 1937, LP Panton: Brněnší hornisté, Janáčkova filharmonie Ostrava/Emil Křepelka;
Koncert pro pozoun a orchestr, 1937–37, klavírní. výtah Panton, 1970, LP Panton: Jiří Novotný, Janáčkova filharmonie Ostrava/Tomáš Koutník;
Koncert pro klarinet a orchestr, 1940, klavírní výtah a partitura Panton, 1960, 1961, LP Supraphon: František Zítek, Symfonický orchestr Československého rozhlasu/Alois Klíma, LP Panton: Valtr Vítek, Janáčkova filharmonie Ostrava/Oldřich Bohuňovský;
Koncert pro housle a orchestr č. 1, 1941;
Zpěv uhlí. Předehra k rozhlasové opeře, 1941, LP Panton: Janáčkova filharmonie Ostrava/Otakar Trhlík;
Moravská rapsódie pro orchestr, 1943;
Květen. Předehra pro orchestr, 1945, LP Panton: Moravská filharmonie Olomouc/Miloš Konvalinka;
Koncert pro akordeon a malý instrumentální soubor, 1951;
Ostrava. Cyklus symfonických básní (Osvobozená Ostrava, Maryčka Magdónova, Ostrava budující, V Beskydách, Ocelové srdce), 1951–52, (Ostrava budující – partitura SNKLHU, 1957, LP Supraphon: Ostrava budující – Filmový symfonický orchestr/Otakar Pařík, Janáčkova filharmonie Ostrava/Otakar Trhlík, V Beskydách – Filmový symfonický orchestr/Otakar Pařík, Maryčka Magdónova – LP Panton: Janáčkova filharmonie Ostrava/Otakar Trhlík), celý cyklus 2LP Panton: Ludmila Dujsíková, Jiří Halama, Jaroslav Majtner – zpěv, Pěvecký sbor Československého rozhlasu v Praze/Pavel Kühn, Janáčkova filharmonie Ostrava/Miloš Konvalinka;
Dramatická předehra (též pod názvem Julius Fučík), 1953;
Skanderbek. Předehra k zamýšlené opeře, 1960;
Koncert pro housle a orchestr č. 2, 1960, klavírní výtah: SHV, Praha 1962;
Koncert pro violoncello a orchestr, 1960; klavírní. výtah: Panton Praha, 1984, LP Panton: Bohuslav Pavlas, Janáčkova filharmonie Ostrava/Stanislav Bogunia;
Symfonie – Reminiscence, 1968;
Koncertantní symfonie pro violoncello a orchestr, 1969;
Ostravské variace. Symfonická báseň, 1971;
Radhošť. Ouvertura pro orchestr, 1971.
Vokální
První májová noc. Kantáta, 1928;
Ostrava. Píseň pro baryton a klavír (orchestr) na slova Petra Bezruče, 1932, LP Supraphon: Jindřich Jindrák, Symfonický orchestr Československého rozhlasu/Jaroslav Soukup;
Slzy a úsměvy. Dětský sbor s malým orchestrem nebo čtyřručním klavírem na slova lidové pozie, 1935;
O přírodě a lásce. Kantáta na valašské lidové nápěvy a texty pro sólový sextet a orchestr, 1935;
Úsměv. Mužský sbor na text V. Hanouska (věnováno PSMU), 1935;
Jáma Pokrok. Hornická kantáta na slova A. Vojkůvky pro baryton, recit-chór, vypravěče a instrumentální oktet, 1936–37;
Píseň o domovině. Kantáta na slova Vojtěcha Martínka, 1938;
Trojbarevný prapore vlaj! (slavnostní znělka). Pochodová píseň pro mužský sbor na autorova slova (věnováno PSMU), 1938;
Píseň na cestu. Mužský sbor na slova Františka Branislava, 1949;
Ze tmy na světlo. Malá kantáta na slova Viléma Závady, 1949;
Já jsem horník. Hymnus pro mužský sbor á cappella na slova J. Bičiště, 1949, partitura SNKLHU, Praha 1953 v Českém revolučním zpěvníku;
Trojanovské pěsničky pro soprán a klavír na lidové texty ze sbírek A. Šablaturové a M. Strnadelové (Ten hukvaldsky, Javornik, Nejezdi ty synku, Měsíček vychodi, Aj, už su kose, Pod njašim je zahradečka), 1956;
Zpěvy anglických havířů pro baryton, alt a klavír, text A. L. Lloyd, překlad J. Valja, 1957, Panton, Praha 1959;
Stojí za to žít. Cyklus písní pro tenor a klavír (orchestr) na slova E. F. Buriana (Vrátíme se zase, neodeslaný dopis, Michelangelo Buonarotti, Madona del Candelabro, Stojí za to žít), 1958, LP Supraphon: Jaroslav Kachel, Symfonický orchestr Československého rozhlasu/Alois Klíma;
Zpěvy albánského lidu. Cyklus 7 písní z Albánie, 1958;
Radhošť v lidové poezii. Valašské lidové písně pro střední hlas a malý orchestr nebo klavír (Pase Valach ovce, Salaš, Zaspání, Na Radhošem se svítá), 1960;
Stonava. Mužský sbor na slova L. Jambora, 1961–62, partitura: Panton, Praha 1962 ve sborníku Mládnoucí svět;
Perly slezské pro zpěv a klavír (upraveno též pro klavír sólo), 1964;
Tři písně na verše Petra Bezruče pro zpěv a klavír (nebo smyčce s harfou) (Gruň, Koval, Vojenská košulka), 1971;
Český ráj pro zpěv a klavír (nebo smyčce s harfou) na slova J. Seiferta (Večer, Dívka, Advent, Znělka Českému ráji), 1971;
Pět těšínských písní pro zpěv a klavír (Pásla Anda pava, Muzikati zahrajtě, Pod Těšinskym mostem), 1971.
Díla jevištní a rozhlasová opera
Letní noc. Rozhlasová opera na libreto M. Kareše, 1930–31;
Zasnoubení na paloučku. Opereta na libreto F. Lašeka, 1933;
Cirkus života. Opereta o 3 jednáních na libreto M. Kareše, 1933, nastudováno Velká opereta, Praha 1933;
Děvčátko z kolonie. Hornická opereta na libreto V. Rumla a V. Poláčka, 1941–42, přepracovaná verze na libreto K. Melichara-Skoumala, 1955, nastudováno 2x v Ostravě (1942 a 1955), album z operety Praha 1943;
Naši furianti. Opera podle Ladislava Stroupežnického (libreto L. Pohl), 1942–43, přeprac. 1945–49, nastudováno 2x v Ostravě (1949 a 1978);
Pasekáři. Lidová zpěvohra podle Františka Sokola-Tůmy (libreto M. Vyoral a A. Koreček), 1950–51, přeprac. 1954, nastudováno 2x v Ostravě (1954 a 1987);
Heva. Valašská opereta podle Františka Sokola-Tůmy (libreto L. Pohl), 1955–64.
Ostatní
4 melodramy (Vánoční smír /A. Klášterský/, Všichni svatí tancovali /A. Klášterský/, Komuna žije /W. Slobodnik, překlad E. Sojka/, Pozdrav do Frenštátu /J. Seifert/); přes 60 skladeb pro estrádní, zábavné a dechové orchestry; přes 50 budovatelských písní, častušek a úprav lidových písní; 10 hudeb k filmům; 7 scénických hudeb k rozhlasovým hrám; instrumentace a úpravy cizích skladeb ap.
I. Lexika
Gardavský, Čeněk: Skladatelé dneška (Praha 1961).
ČSHS.
Svaz českých skladatelů a koncertních umělců (Praha 1975).
New Grove1.
New Grove2.
MGG.
ČSS.
Biografický slovník Slezska a severní Moravy 6 (Ostrava 1996).
HSPK.
II. Ostatní
a) Monografie
Gregor, Vladimír: Rudolf Kubín. Obraz života a díla (Ostrava 1975).
b) Stati, studie a články v časopisech a sbornících
Stolařík, Ivo: Rudolf Kubín (Červený květ 1, 1956, č. 2, s. 10–14).
Stolařík, Ivo: Rudolfe Kubíne, kolik? (Červený květ 4, 1959, č. 1, s. 16–17).
Gregor, Čestmír: Životní jubileum Rudolfa Kubína (Hudební rozhledy 12, 1959, č. 1, s. 22).
Bělohlavý, Václav: Rudolf Kubín. Profil skladatele. (Hudební rozhledy 15, 1962, č. 2, s. 24).
Gregor, Vladimír: Ke zdrojům novodobé zpěvnosti jakožto intonačního základu tvorby hudebních skladatelů Ostravska. (SPPF, D–1, Praha 1966, s. 105–26).
Gregor, Vladimír: Skladatel Rudolf Kubín šedesátníkem. (Ostrava V, Ostrava 1969, 245–260).
Gregor, Vladimír: Hornické inspirace Rudolfa Kubína (Opus musicum 3, 1971, č. 5/6, s. 147–54).
Gregor, Vladimír: Skladatel hornické Ostravy. (Hudební rozhledy 26, 1973, č. 9, s. 403–05).
Měrka, Ivan: Za mistrem Rudolfem Kubínem (Ostravský kulturní zpravodaj 16, 1973, č. 3, s. 25).
Měrka, Ivan.: 20 let středního hudebního školství v Ostravě (Ostrava 1973).
Měrka, Ivan: Dvakrát o Rudolfu Kubínovi (Kulturní měsíčník 4, 1979, č. 1, s. 54–55).
Gregor, Vladimír: K jubileu ostravského skladatele (Opus musicum 12, 1980, č. 10, s. s. I–II).
Hradil, František, Míťa: Hudebníci a pěvci v kraji Leoše Janáčka (Ostrava 1981).
Hudební kultura na Ostravsku po roce 1945 (ed.: Gregor, Vladimír a Steinmetz, Karel) (Ostrava 1984).
Gregor, Vladimír: Hudební místopis Severomoravského kraje (Ostrava 1987).
Měrka, Ivan: Rudolf Kubín (Kulturní měsíčník 14, 1989, č. 1, s. 40–41).
Pozůstalost Rudolfa Kubína je uložena v hudebně historickém oddělení Ostravského muzea, Masarykovo nám. 1, 701 00 Ostrava 1.
Karel Steinmetz
Datum poslední změny: 31.1.2006